Koronavirus – čemu nás učí a je mu za co děkovat?

Kdo by si před pár týdny pomyslel, že nějaký zmutovaný chřipkový virus, a ještě ke všemu ne výhradně smrtelný, dokáže paralizovat téměř celý svět.

Příroda nám dala jasnou lekci. Máme za co být, ve vší té hrůze, koronaviru vděčni?

Za necelé tři měsíce dokázal koronavirus paralyzovat leteckou dopravu na celém světě, otřást akciovými trhy, uzavřít školy, zrušit sportovní a společenská setkání a mnoho dalšího. Čemu nás tím chce příroda naučit, co nám chce ukázat?

Lekce vzájemné odpovědnosti

Můžeme říci, že mírně bolestnou cestou, což nyní průběh této epidemie je, nám příroda ukazuje, jak jsme vzájemně propojení a na sobě závislí. Není to nějaký virus v Číně, který se nás "netýká", ale je to virus šířící se z Číny, který díky našemu propojení může zítra zabíjet kdekoliv na světě. Třeba i v našem městě. A to už najednou každý zbystří, protože to už se doopravdy týká i nás.

Vztyčený prst přírody

 Celá desetiletí jsme upozorňováni na škody, které naší domovské planetě způsobujeme nadměrnou spotřebou, chamtivostí, bezohledným čerpáním přírodních zdrojů, bezúčelovým nákupním šílenstvím a nesmyslnou spotřebou. Naše bezohledné chování k planetě, k lidem ve svém okolí, k ostatním národům dospělo do bodu objevení se koronaviru. Stav podobný situaci, kdy rodiče hrozí dítěti a dělají na něho: "Tytyty, jestli nepřestaneš, tak uvidíš."

Žádné cestování po světě, žádné nákupní šílenství, žádné sportovní či kulturní akce. Budeme zavřeni ve svých domovech a donuceni opustit všechny naše nesmyslná a rozmařilá přání, protože jinak už půjde o život. Možná se nám to nezdá, ale ve skutečnosti je na nás příroda s tímto typem viru velmi mírná, zatím jen vztyčila prst a pohrozila. Další epidemie může mít mnohem drastičtější průběh.

Co musíme změnit

Svět, ve kterém žijeme, má základ v odrazu našeho egocentrického přístupu. Každý chce získat více a více sám pro sebe a na úkor druhých. Můžeme se snažit vyměnit fosilní paliva za ekologické, obnovitelné zdroje a provést mnoho dalších dobrých kroků, ale ve skutečnosti to v konečném výsledku ničemu nepomůže. Změna, kterou musíme provést, je v každém z nás, změna přístupu k ostatním lidem. Musíme rozvíjet ohleduplnost a společenskou odpovědnost. Pak se napraví i svět, jenž zrcadlově odrazí do fyzické reality obraz změny našeho přístupu. 

Je psáno mudrci: "Ti, kteří zasejí vítr, sklidí bouři". Pokud jednáme egoisticky, sklízíme jako nyní mnohonásobně horší důsledky našeho přístupu. Proto se musíme změnit a zasít každý z nás do společnosti ohleduplnost, vzájemnou péči a odpovědnost. Tak, jako přistupujeme ke své rodině, se musíme chovat i k druhým lidem. Pak místo virů, které "sklízíme" nyní, přijde nový stav, skutečný život v harmonii, bohatství na všech úrovních a pro všechny, a to vše bez utrpení a pohrom.

Máme možnost využít jednu z posledních šancí, které lze označit za mírné 

Až dospějeme do stadia nuceného pobytu v domácím prostředí, bude čas přemýšlet o skutečné podstatě a dopadu našich činů. Proč děláme ve svých životech to, co děláme? Je to důležité a ve prospěch celé společnosti? Dostáváme šanci začít myslet a konat odpovědněji vůči planetě a celému lidstvu, tedy na principu "méně pro sebe a o mně", ale o to více o druhých lidech, o lidskosti, o vzájemnosti a o kvalitě našeho propojení s každým člověkem.