Schází mi v těch kategoriích postoj k fauně a floře....

To, co nazýváte duchovní, je pouze duševní - psychický vývoj.

Sice je to trochu naznačeno v poslední vámi uváděné kategorii - "Pro svůj život požaduje pouze to, co je nezbytně nutné.", ale raději bych to ještě rozvedl a přidal ještě jednu kategorii:

Duchovně vyzrálý člověk

Dojde k poznání že nejenom vztahy mezi lidmi jsou důležité, ale i dobré vztahy ke všemu životu a k přírodě vůbec. Proto se chová šetrně k životnímu prostředí, chrání všechny živé organismy, pečuje o půdu, o čistou vodu a čistý vzduch. Ví totiž že bez kvalitního životního prostředí nelze vést kvalitní život, a že pokud dopustí zničení životního prostředí, pak budou trpět i lidé.

Chrání opravdu všechhny živé organismy?

Třeba i bolševník, potkany, škrkavky, malárii, ebolu, nebo HIV?

Když všechny, tak všechny ...

Myslím, že v jedné věci se mýlíte. Pokud člověk nemá uspokojené své potřeby, tak se nemůže plně věnovat druhým. To co tvrdíte mi spíše připomíná, stupně obětování se. I láska je o splynutí zájmů, než o sloužení druhému.

Nechci Vám kazit iluze, ale 95% lidí se nachází na stejném duchovním stupni jako před 20.000 lety. Navíc koncept homo oeconomicus platí stále.

To nic nekazíte, a už vůbec ne nějaké „iluze“, pouze vyjadřujete svůj názor. ;)