Nenávist je silná emoce a někteří ji přespříliš plýtvají. Třeba na lidi, které znají z televize nebo anonymní postavy ("Nenávidím Rusáky" apod.).

Škoda plýtvat život užíráním se nenávistí. Nezacházela bych ale hned do opačného extrému, snažit se dotyčné milovat. Lepší je chránit si zdraví tím, že budu předstírat, že dotyčný neexistuje. Nebo se snažit spory urovnat, pokud jde o banality (sousedské spory, rodinné). Nebo hledat světlé stránky (pokud nenávidím ženu, která mi odvedla partnera, třeba uvolnila místo někomu lepšímu).

Ti "Rusáci" zase nejsou tak anonymní. Zpravidla tím není míněn národ jako celek, ale jeho současní představitelé ("věrchuška").

Strašnej blábol.

Proč? Po přečtení jsem začala milovat estébáka. Jdu vypouštět raky.

Už si představuju, jak Židé, co prožili koncentrák, v duchu vnitřně s láskou objímají esesáky a gestapáky.

Už si představuju jak lidé, co jim komunisti zničili život, objímají s láskou bolševiky.

Už si představuju jak okradení milují své zloděje.

Jak přepadení, zbití, s láskou v duchu objímají své trýznitele.

Jak...

...ale škoda slov.

Jak ... se kamenovaná islámská žena brání kousky chleba.