Pravda a Rath (z)vítězí!

Fakta jsou jasná: poslanec David Rath prohlásil ve sněmovně cosi o tom, že za odchod z poslaneckého klubu své mateřské strany dostal Miloš Melčák peníze od strany vládní. Tato a její šedá eminence Marek Dalík se zlobí a na soudu je, aby rozhodl, zdali je zlobení oprávněné a Rath musí pokleknout k omluvě a vytáhnout z portmonky nějaké drobné. Kámen úrazu je však jinde: co vše si smí dovolit říct poslanec při jednání sněmovny?

Takové debaty se totiž často vyskytují při posuzování a projednávání (zatím nerealizovaných, byť slibovaných) návrhů na omezení imunity zákonodárců. Stručně řečeno: v parlamentu si žvaň co slina na jazyk přinese, ale venku se chovej slušně - tedy tak, jak zákon ukládá ostatním občanům, neb nejsi nic víc (ani míň). Prohlášení Davida Ratha je - hodnoceno z tohoto pohledu - jako realizace této zásady. Jistě, nikdo jej za to nežene před tribunál hrdelní, ale občanskoprávní.

Bez medializace jeho prohlášení by patrně žádného takového poprasku nebylo. Bez naděje medializace by však patrně nebylo ani podobných siláckých slov našich zástupců. Proto by možná měla být citace takových prohlášení v médiích doprovázena varujícími titulky a případný přenos z jednání opatřen hvězdičkou.

Jinak má v médiích obvykle pravdu ten, kdo promluví jako první. A i když je to nesmyl, déle a více se o něm přemýšlí.