Dejchej... nevzdávej to... je to jen kousek... hrůza, beznaděj, krev. Tak skoro až tam to zajde na naší statečné veřejnoprávní televizi. Než klip přeruší oznámení, že plná verze je na webu. Hmmm... jak výchovné...
Tahle kampaň skoro nemá chybu. Na člověka dýchne atmosféra zmaru, pár desetinek nebo celých sekund, které mohly změnit osudy několika lidí. Nechce být v kůži aktérů klipu. Aby klip účinkoval, musí být aleuveden celý. Dítě budu dávat důsledně do sedačky, teprve až uvidím, jak se rozbíjí o čelní sklo. Přestanu telefonovat a SMSkovat, až poté, co se mi na autě objeví krev oběti. To není sadismus, úchylnost nebo lítá samoúčelná krvelačnost. Prostě to tak někdy může fungovat.
Klipy jsou natočeny tak, aby šokovaly, odstrašily. Ano, asi nepřevychovají 100, asi ani 90, možná ani 30 procent hříšníků proti pravidlům silničního provozu. Že stály kupu peněz. To všechno vím. A také vím, že tyhle náklady se více než vracejí každým zachráněným životem, každým šoférem, který více přemýšlí a je opatrnější a slušnější.
Pokud se ČT bojí své či vysílací rady a proto nechce vysílat celé klipy před 22. hodinou, je na pováženou, jak plní svoji veřejnoprávní funkci. I to, proč se z veřejných peněz vynaložily desítky milionů za příběhy, které nemají tečku. Alespoň v podání p. t. veřejnoprávního média. Zamyslí se nad tím někdo, kdo může rozhodovat? Třeba o jednom jedniném zachráněném životě?
