V posledních týdnech rezonuje českou společností (a nejen českou!) téma hidžábu, tedy šátku, kterým se muslimky z náboženských důvodů zahalují. Celá diskuse získala zcela nový rozměr, když ombudsmanka Anna Šabatová prohlásila, že zákaz nošení hidžábu je protiústavní (což z právního hlediska skutečně je). Mnoho politiků to však zvedlo ze židle a ombudsmanka se dočkala silné kritiky. Tažko říci, zda je kritika ze strany některých politiků motivována blížícími se volbami nebo jen "pouhou" antiislámskou náladou. O co ve sporu vlastně jde? A co hidžáb vlastně je? A ohrožuje nošení hidžábu českou společnost? A mělo by být nošení hidžábu zákonem zakázáno? Podle mě jsou tyto otázky špatné, neboť neřeší samotné jádro problému, přesto se na ně pokusím odpovědět.
Hidžáb je tradiční šátek, který se vyskytuje v islámském světě. Je určen po ženy, které by se měly na veřejnosti zahalovat. Tedy především před cizími muži. Podobně jako například zákaz konzumace vepřového masa (údajně šlo o různé druhy nemocí, které vepřové maso mohlo přenášet), tak i požadavek na zahalování žen má však více pragmatický než náboženský důvod. Zahalená žena má být cudná a nemá provokovat cizí muže a vzbuzovat v nich chtíč. V této souvislosti lze islámskému světu dát za pravdu, neboť viktimologie (věda o obětech trestných činů) skutečně poukazuje na to, že např. ženy jako oběti sexuálních trestných činů velmi často chodí spoře a vyzývavě oblečeny a tím zvyšují riziko, že se stanou obětí útoku. Oblékat se nevyzývavě a zahalovat určité části těla (ňadra, krk, vlsasy) tedy může pro ženy fungovat jako prevence před těmito druhy trestných činů. Z tohoto hlediska lze tedy hidžáb snadno obhájit, i když i v arabských zemích, kde se ženy běžně zahalují, k sexuálním útokům také dochází. Takže stoprocentní ochrana to také není.
Mnoho lidí si však pokládá otázku, zda hidžáb neohrožuje českou, potažmo evropskou kulturu a tradici. Hidžáb jako takový je skutečně cizorodým prvkem, který přichází odkudsi "z dalekého orientu", avšak i v naší zemi se v minulosti běžně šátek nosil (a mnohé z našich babiček šátek dodnes nosí). I když je nutné podotknout, že hidžáb v sobě zahrnuje jak zahelní vlasů, tak i krku, v čemž je tedy přísnější než tradiční český šátek. Nutným aspektem nošení hidžábu však je veřejné vyznání víry. Jeho nositelka zahalenou hlavou dává svému okolí najevo, v co věří. Paradoxně právě tato funkce hidžábu může popřít původní záměr (tedy aby dívka nebo žena byla nenápadná a nevzbuzovala v okolí pozornost mužů). Mnohé z muslimek, které v Čechách nosí hidžáb, si stěžují na to, že na ně okolí hledí s despektem. Dívka s hidžábem se v Čechách snadno stává středem pozornosti a mezi muslimkami se již objevuje názor, že by hidžáb při návštěvě ČR raději vůbec nenosily (protože by to defacto popřelo původní význam a účel jeho nošení).
Co se Hidžábu týče, já osobně v jeho nošení nevidím žádný problém. Když nějaká dívka chce nosit zahalenou hlavu, nevidím žádný oprávněný důvod jí v tom bránit. Podobně jako v některých evropských zemích se zakazuje stavění minaretů u mešit, tak i případný zákaz hidžábů by byl jen důsledkem nedůvěry evropských občanů v cizokrajný islám, navíc s ohledem na neustálé válčení v islámských oblastech. Svou roli bezesporu hraje i strach z terorismu. Kdyby ale nošení hidžábů bylo tou nejhorší věcí, které bychom se od muslimských přistěhovalců měli dočkat, byla by to podle mě docela dobrá zpráva. Problémem však může být nošení nikábů a burek, přičemž mívá žena obličej úplně zahalen. Zde se již skutečně prokazatelně naráží na právní předpisy a nošení úplného zahalení může ztěžovat nebo přímo znemožňovat např. identifikaci ze strany státních orgánů. U hidžábu však tento problém nenastává, neboť obličej zahalený nebývá.
A že školní řády nebo nemocniční předpisy takové zahalování nedovolují? To je zcela účelové tvrzení! Ve školních řádech bývá povinnost sundávat pokrývku hlavy především u kluků, protože si tím učitelé vynucují projevy úcty (ponechat si pokrývku hlavy u kluků či mužů v místnosti se považuje za projev neúcty a neslušnosti). Nelze aplikovat školní nebo jiné řády doslovně a do absurdna, ale je nutné sledovat také účel takového ustanovení (viz. projev úcty). V nemocnicích je to už úplný nesmysl, neboť sestřičky stejně velmi často nosí zahalené vlasy, teď by k tomu měly některé z nich zahalený i krk. Navíc např. v církevních klášterních nemocnicích nebo hospicech, kde se o nemocné starají jeptišky, také chodí zahelné do svých předepsaných hábitů a z hlediska ochrany zdraví pacienta je to naprosto v pořádku. Takže je zcela zřejmé, že podobné zbrojení proti hidžábům má úplně jiný důvod a tím je bohužel averze vůči cizímu náboženství, která se u nás v posledních letech objevuje. Nesouhlasím zásadně ani s absolutním zákazem nošení náboženských symbolů ve školách. Cožpak může společnosti nějak uškodit, že bude nějaký chlapec ve škole mít na krku křížek, zatímco jeho spolužačka bude mít na hlavě šátek? Pokud někdo touží po tom, aby dával najevo veřejně svou víru, neměli bychom mu v tom bránit. Společnost by se měla naopak zaměřit na důsledné dodržování právních předpisů, jako je např. Trestní zákoník. Nikdo nesmí páchání zjevné trestné činnosti maskovat nebo omlouvat vírou, ať jde o islám, budhismus, svědky jehovovy nebo o jakékoliv jiné náboženství.
Sleduji různé televizní debaty na toto téma, čtu novinové i internetové články, ale málokde se lidé zabývají podstatou věci. Ono totiž vůbec nejde o minarety ani o hidžáby. To je jen zástupný problém, je to jen malichernost, kterou evropská společnost dává najevo určitou nevoli s přitomností islámského náboženství na evropském území. Je paradoxní, že se o obyčejném šátku diskutuje na celonárodní úrovni a to i mezi vrcholnými státními představiteli. Skutečný problém je ale opravdu někde jinde. Otázka, kterou bychom si měli pokládat, zní: "Proč se stěhují cizinci s jinou kulturou, jinými hodnotami a jiným náboženským vyznáním do našeho regionu?" Právě tohle by si měli všichni diskutující v první řadě zodpovědět. Odpověď je přitom zřejmá, drtivá většina přistěhovalců se stěhuje za lepší životní úrovní. Ta správná otázka by možná měla znít: "Proč jim to dovolujeme?" Bez odpovědi na tyto otázky nemá smysl o hidžábech a minaretech dále vůbec hovořit.
Evropšní mocipáni již po celá desetiletí pouštějí do Evropy obrovské množství přistěhovalců z Afriky a Asie, z nichž prakticky úplně všichni přinášjí svojí kulturu a náboženství. A u značného procenta z nich se projevuje absolutní a fatální neochota přizpůsobovat se evropskému způsobu života. To s sebou zákonitě přináší i mezikulturní konflikty, na což je ovšem upozorňováno již řadu let. To, že se nyní horlivě řeší šátek nějakého dítěte, místo aby se řešil problém v jádru a komplexně, svědčí o neschopnosti jak médií, tak i státních představitelů a našich volených zástupců. Svědčí to o neschopnosti nebo spíše o záměrné neochotě? Těžko říci. Každopádně Evropa trpí v současné době závažným schizmatem - na jednu stranu si pouštíme do regionu nezvládnutelné množství imigrantů s islámských vyznáním, na druhou stranu se prakticky vůbec nedaří regulovat sekundární dopady, jako je zvýšená kriminalita v oblastech se zvýšeným počtem imigrantů (což je statisticky prokázané). To, že se někdo snaží imigranty omezovat v nošení šátků, v tomto kontextu působí opravdu legračně. Nebo spíše smutně.
