Krize na Ukrajině ani po několika měsících nebere konce. Co původně začalo jako snaha o svržení prezidenta Janukovyče nyní pokračuje ve faktickém rozdělování ukrajinského státu. Jedni chtějí samostatnost a příklon k západní Evropě, jiní si přejí být součástí Ruské federace a nemalá část Ukrajinců nemá na situaci vyhraněný názor. Je vůbec reálné, aby tak nesourodý a nejednotný národ mohl i po krvavých událostech z minulých týdnů nadále žít v jednom společném státě?
Během prvních dnů protivládních demonstrací jsem napsal svůj první článek o ukrajinské krizi, ve kterém jsem vyjádřil obavu nad názorovým rozdělením ukrajinského lidu. Od počátku jsem nedůvěřoval zprostředkovaným (a zkresleným!) informacím z médií o tom, že se na Ukrajině demonstruje za vstup země do EU. Bylo od počátku zřejmé, že pádem Janukovyčovy vlády skutečný boj o Ukrajinu teprve začne. Janukovyč padl a uprchl ze země, moci se chopili noví vůdci, avšak klid zdaleka nenastal. Názorové, ale i kulturní a etnické rozdíly mezi obyvatelstvem se začaly naplno projevovat. Jako první to odnesl Krym, který byl přičleněn k Ruské federaci. Avšak tím ukrajinská krize neskončila. I v dalších částech země demonstrují proruští aktivisté, kteří si přejí cestu jejich regionů pod ruskou správu. Takové separatistické tendence však současní vládci Ukrajiny z Kyjeva rezolutně odmítají.
Ve svém druhém článku o ukrajinské krizi jsem předpovídal, že dojde k občanské válce, která by v konečném důsledku mohla mít za následek i rozdělení Ukrajiny na více částí. Prozatím k tomuto černému scénáři nedošlo, i když v některých regionech k ozbrojeným střetům již dochází. Stále naivně doufám a věřím v nějaký umírněnější vývoj. Vyzývat Ukrajinu k demokratickým volbám však nebudu, neboť jsem si dobře vědom, že právě z voleb vzešel i prezident Janukovyč, který byl svržen díky demonstracím. Nevidím proto důvod, proč by výsledky případných všeobecných voleb měly být obyvatelstvem uznány - ať by dopadly jakkoliv.
Z právního hlediska je však Ukrajina unitárním státem, tedy jednotným státem s jednotnou soustavou státních orgánů, jednotným právním řádem i nedělitelným územím. Je však nutné brát v úvahu i historický vývoj na Ukrajině, neboť etnicky, kulturně, názorově i jazykově je Ukrajina rozdělena již po několik staletí. Od 17. století byla Ukrajina rozdělena na tzv. pravobřežní a levobřežní část podle toku řeky Dněpru (tato řeka teče jižním směrem, levobřežní část je tedy z pohledu současné mapy napravo). Pravobřežní část patřila Polsku, levobřežní část patřila Rusku. Z tohoto důvodu je jasný názorový i etnický příklon obyvatel každé té jednotlivé části Ukrajiny - buď na západ nebo na východ k Rusku.
Největší evropský stát (čistě evropský!) má tedy velmi pestrou a nejednotnou strukturu obyvatelstva, avšak dokázal po mnoho let fungovat, aniž by se rozpadl po vzoru Jugoslávie v krvavých válkách. Etničtí Rusové, Ukrajinci, krymští Tataři i přislušnící ostatních národů a etnik v relativním míru a klidu žili mnoho let na území Ukrajiny a separatistické tendence některých oblastí (například autonomní oblasti Krymu) nebyly nikterak významné.
Některé skupiny na Ukrajině však nerespektovali pravidla, podle kterých Ukrajina v posledních desítkách let úspěšně existovala. Během demonstarcí z počátku tohoto roku došlo ke svržení demokraticky ustanoveného prezidenta, s nímž však mnoho obyčejných Ukrajinců sympatizovalo. Nebudu zde ale hodnotit způsob vládnutí pana Janukovyče, se kterým v řadě zásadních otázek nesouhlasím.
Demonstrace, díky kterým vláda prezidenta nakonec padla, však přímo způsobily, že tlumené názorové rozdíly mezi obyvatelstvem začaly doutnat a vybuchovat a země se dnes, dva měsíce po janukovyčově pádu, nachází na prahu občanské války. K vypuknutí války může dojít každým okamžikem a k jejímu rozpoutání stačí velmi málo. Rusko této situace chce využít k rozšíření své federace, noví kyjevští vládci tomu chtějí stůj co stůj zabránit. Mají ale samozvaní kyjevští vládci právo, aby regiony se separatistickými tendencemi násilně drželi pod svou kontrolou? A má ruská vláda právo na to, aby pod záminkou ochrany ruských občanů fakticky rozšiřovala své území?
Pozn.: Nám, v České republice, se o těchto vzdálených problémech snadno hovoří, ale co si o tom myslí samotní Ukrajinci? Zeptal jsem se známé, která z Ukrajiny pochází a má na Ukrajině stále rodinu, se kterou je v kontaktu. Tázal jsem se na současnou krizi a na její názor. Chtěl jsem asi slyšet, že je na straně Putina, nebo naopak stojí za kyjevskými vládci, přestože jsem si dobře vědom toho, že má známá není žádná aktivistka. Jako většina ukrajinců však ani ona nemá přesný názor, co by bylo pro Ukrajinu lepší. "Putinovi i těm darebákům z Kyjeva jde jen o moc. Ať to dopadne jakkoliv, pro obyčejné ukrajince se nic nezmění..." Pokud je většinová část ukrajinců podobným způsobem názorově nevyhraněná, nemuselo by k občanské válce vůbec dojít. Ukrajinci by se do ní zkrátka nenechali vtáhnout. Potom ale hrozí, že o budoucnosti Ukrajiny rozhodne malé procento politicky aktivních.
