Před několika dny jsem sledoval diskusní pořad v televizi, kde hovořil člen hnutí Ano Martin Komárek. Hovořil docela rozumně, klidně a sofistikovaně. Podobně hovoří i předseda hnutí Andrej Babiš. A dle výsledků voleb je zřejmé, že umírněný a poklidný způsob vyjadřování u voličů zabodoval. Jakmile ale byla podána provokativní otázka o "Anofertu", tedy o slovním spojení hnutí Ano a společnosti Agrofert, jindy klidný a vyrovnaný Martin Komárek předvedl téměř hysterickou reakci a na otázku odmítl odpovědět.
O co vlastně šlo? Divačka, která se podepsala jako Eliška Dobrá, se zeptala na církevní restituce, což je v současné době zcela legitimní otázka, která českou veřejnost zajímá. Konkrétní část otázky zněla: "Co lze skutečně na církevních restitucích změnit a jak se k nim staví Anofert?" A právě poslední sousloví "Anofert" rozezlilo pana Komárka natolik, že otmítl na položenou otázku odpovědět. Dle jeho slov byla takto položená otázka urážkou a nazval jí "kalouskovinou" (což však lze také považovat za urážlivé vyjádření).
Politické i nepolitické diskuse sleduji již delší dobu, ale nepamatuju si, že bych v posledních letech zažil podobnou podrážděnou reakci. Při podobných slovních útocích se většina diskutujících zachovává spíše tak, že konkrétní inkriminovanou část otázky okomentuje, ale s takto doslova hysterickou reakcí se v české politice setkáváme skutečně málokdy.
Nezaujatém a současné politické situace neznalému pozorovateli by se mohlo vybavit staré a moudré přísloví o potferené huse. Kdyby "Anofert" byl jen neopodstatněnou urážkou, kterých se mimochodem pan Komárek v životě dočkal nepočítaně, stačilo by přeci, kdyby ji odbyl nějakou vtipnout poznámkou, bonmotem nebo ji zcela ignoroval. Ale takto výrazná reakce je opravdu nečekaná. Že by na tomto šprochu opravdu bylo pravdy trochu?
Jak jsem již prohlašoval v jednom z předchozím článků svého blogu, určitá míra propojení hnutí Ano a společnosti Agrofert je nevyhnutelná. Nejde o to, zda takové propojení existuje, ale o míru takového propojení. Když už nic, tak minimálně v osobě Andreje Babiše takové propojení najdeme. České občany ale nejvíce zajímá (nebo by alespoň zajímat mělo!), zda zcela evidentní střet zájmů pana Babiše má vliv na jeho působení ve vládě a na přerozdělování finančních toků v rámci státního rozpočtu . Pochopitelně mám na mysli vliv směřující ke zvýhodnění firem Agrofertu. Tato otázka je dlouhodobě propírána médii a je velmi často řešena i v rámci internetových blogů, neboť je známo, že podstatná část firem Agrofertu je zcela závislá na státních dotacích. Na ty teď ovšem pan Babiš dohlíží ze své pozice ministra financí.
Mnoho lidí se tedy zcela logicky domnívá, že pan Babiš vstoupil do politiky pouze proto, aby obohatil a rozšířil své potravinářské impérium a jeho vysoká politická funkce, kterou získal, by k tomuto mohla výrazně pomoci.
Jak ale v této souvislosti poznamenal pan Komárek, neexistuje žádný důkaz, který by prokazoval nějaké propojení hnutí Ano a Agrofertu. Tedy pokud nebudeme brát v úvahu samotnou osobu Andreje Babiše (u něhož je propojení zcela neodiskutovatelné). Pro ty z voličů, kteří ještě neztratily poslední zbytky důvěry v politické představitele, je Andrej Babiš poslední možnost, jak zajistit naší zemi lepší zítřky. Věří, že "bude líp". Já, byť jsem obvykle ortodoxní optimista, však nyní optimismus poněkud ztrácím. Nicméně pokud není Andrej Babiš pouze bynysmen a lhář, má nyní reálnou možnost něco v naší zemi změnit k lepšímu. Nechť sám ukáže, jestli u nás "bude líp".
