"Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída." To je nejznámější citát Aloise Rašína, prvorepublikového ministra financí, ekonoma, právníka a státníka. Do našich dějin se mimo rozvoje českého ekonomického myšlení dostal také tím, že na něj byl spáchán atentát.
Někteří Aloise Rašína obdivují, jiní nenávidí a dokonce se dnes najdou tací, kteří s atentátem souhlasí. Kdo vlastně byl Alois Rašín, když zůstal po boku T. G. Masaryka jedním z nejvyhlášenějších prvorepublikových státníků, jehož život vzbuzuje emoce a diskuse i po tolika letech?
V mládí byl Alois Rašín poměrně radikálním nacionalistou, ovšem v průběhu života se začal přiklánět ke konzervativnímu myšlení. Bezesporu se dá říci, že jeho myšlení bylo čistě pravicové, liberální. V některých aspektech se jeho přesvědčení dá nazvat přímo antisociální, čímž si proti sobě poštval ty nejnižší vrstvy obyvatel. Názory, které pokládal za správné, byl ochoten prosazovat za každou cenu, i když mu to vyneslo značnou nepopularitu. Negativně se stavěl především k socialismu, velkým sociálním výdajům a všem možným výhodám, které se poskytovaly některým skupinám (např. bývalým legionářům). Prosazoval úspornou a férovou pravicovou politiku, za což ho střední a vyšší vrstvy obdivovali a uznávaly.
V dopise adresovaném E. Benešovi v roce 1919 popisoval situaci mezi českým obyvatelstvem krátce po vzniku samostatného Československa. Většina lidí si prý tehdy myslela, že je bude živit stát, věřila ve všemocnost státu a že svoboda se obejde bez jejich poslušnosti. Je až zarážející ta nadčasovost, jakou Rašín vystihl myšlení českého národa. I dnes se většina z nás domnívá, že stát má zajistit nízké ceny, vysoké příjmy, zaměstnanost. Tento druh myšlení však Rašín k smrti nenáviděl a považoval ho za zhoubný. Podporoval individualismus a liberální až kapitalistické společenské uspořádání, aby byla každému zaručená svoboda do takové míry, aby byl schopen zajistit si sám živobytí (místo aby se spoléhal na všemocnost státu).
Jeho národohospodářské reformy však ve značné části obyvatel vzbudily doslova nenávist, ačkoliv s odstupem času je nutné podotknout, že díky těmto reformám se v následujících letech stalo Československo vysoce vyspělou průmyslovou zemí s nízkou inflací a silnou měnou. V těch letech jsme patřili k nejvyspělejším a nejbohatším státům světa. Strůjce tohoto úspěchu však byl po zásluze tvrdě potrestán a to ze strany politických odpůrců - socialistů. Mladý komunistický aktivista zákeřně zezadu zastřelil Aloise Rašína v Praze v Žitné ulici, ráno v 9 hodin 5. ledna 1923. Šlo o historicky jediný úspěšný atentát na vysokého českého státníka. Alois Rašín sice ještě více než měsíc přežíval v péči lékařů, jeho stav však byl beznadějný a 18. února 1923 svým zraněním podlehl - tedy přesně před 91 lety.
Následky atentátu byly celospolečenské. Díky k tomu, že atentát byl spáchán levicovým aktivistou (stejně jako pokus o atentát na předsedu vlády Kramáře v roce 1919), následovaly po celé zemi protilevicové demonstrace. Následně začaly vznikat i krajněpravicové strany a myšlení českého národa se posouvalo doprava. S odstupem času však lze říci, že k žádnému vážnému pravicovému příklonu u české populace nikdy nedošlo. Češi vždy měli blíže k politické levici. Dokladem toho může být například velmi nízká podpora českého fašistického hnutí, zatímco socialistické strany měly vždy podporu významnou.
Bývalý generální guvernér ČNB Zdeněk Tůma v souvislosti s Aloisem Rašínem pronesl: "On to, co říkal, tak také žil. Jestliže hovořil o střídmosti a o uvážlivém hospodaření, tak to bylo nejen ve vztahu k státu, ale i k vlastnímu životu. Takže pokud se díváme do minulosti a hledáme nějaké vzory, tak určitě Rašín patří mezi ty, kteří si zaslouží místo na piedestalu Československa."
Pokud někdy hledáme rozdíl mezi politikem (který se snaží získat politickou moc) a státníkem (kterému jde výlučně o dobro státu a to bez ohledu na osobní zájmy), musíme bez dlouhého přemýšlení uzat, že Alois Rašín byl skutečným státníkem, který se vůbec nezatěžoval veřejným míněním a činil pouze takové kroky, o kterých byl přesvědčen, že jsou v zájmu státu. Dnes jsou politici zvyklí kupovat si voliče za široké státní výdaje do různých sociálních fondů, byť za cenu zadlužování státu. To by Alois Rašín tvrdě odsoudil. Věříl tomu co dělá a jak to dělá a i když dnes vnímáme některé jeho kroky přinejmenším jako sporné, šlo nepochybně o státníka, který v současné České republice nemá žádného následovníka (a to ve smyslu charakterovém, tak i ve smyslu názorovém).
