94. výročí popravy Alexandra Vasilijeviče Kolčaka

Alexandr Vasiljevič Kolčak vstoupil do historie nejen jako skvělý válečník a polární badatel, dějiny si ho budou pamatovat především jako bělogvardějského vůdce z dob ruské občanské války. Na jednu stranu to byl horlivý vlastenec bojující proti bolševickému bezpráví, na druhou stranu to byl ale bezcitný a krutý diktátor. Přesně před 94 lety byl levicovými vojáky bez soudu popraven v Irkutsku.

Dějiny Ruska jsou jedny z nejkrvavějších a nejkrutějších dějin, které nemají obdoby v dějinách žádných jiných zemí. Dnes, v dobách relativního válečného klidu, si umíme strasti ruského národa minulých staletí jen těžko představit. Tyto krvavé dějiny provází mnoho osobností, které se více či méně podílely na krutém charakteru ruských dějin.

Jednou z těchto osobností byl i Alexandr Vasiljevič Kolčak. Díky vojenské tradici v rodině vystudoval vojenskou akademii a již od mládí sloužil v armádě. Mimo vojenskou činnost lze zmínit i jeho polární vědecké expedice, kterých se pravidelně účastnil a přispěl tak k rozvoji vědy v této oblasti. Do historie Ruska se však nezapsal jako skvělý polárník, nýbrž jako brilantní válečník. Své vynikající vojenské kvality dokazoval prakticky ve všech svých působištích a brzy se dočkal řady vyznamenání. Aktivně se účastnil i bojů na frontách první světové války.

Po revoluci v roce 1917 a pádu carského režimu v Rusku se však armáda začala postupně rozpadat, vojáci vypověděli poslušnost svým nadřízeným a frontu zachvátila anarchie. Kolčak jako známý příznivec tvrdé a přísné disciplíny nemohl za takových okolností v armádě dále působit a odcestoval do zahraničí. Když se po dlouhých měsících do Ruska opět vrátil, svou rodnou zemi již nemohl poznat. Vlády se totiž chopili bolševici a zavedli neslýchaný teror. V té době se již jako velezkušený a uznávaný admirál rozhodl sjednotit armádní jednotky, se kterými by se mohl bolševickému bezpráví postavit a osvobodit tak Rusko od rudého teroru.

Za pomoci československých jednotek se mu podařilo sestavit armádu a ovládnout velké území Sibiře. Prohlásil se za vrchního vladaře Ruska a jako hlavního nepřítele určil rudou armádu a bolševismus. To již ale byla ruská občanská válka v plném proudu.

Admirála Kolčaka si však mnozí nebudou pamatovat jen jako válečného hrdinu. Na území, které ovládal, rozpoutal tzv. bílý teror. Kdo se provinil podporou rudým partizánům, byl bez milosti popraven, docházelo k vypalování celých vesnic a celkové počty obětí se počítají na desetitisíce. Nutno podotknout, že počty obětí Kolčakova režimu se nemohou srovnávat s nesmírnou zrůdností a krvelačností režimu bolševického, byť rudý a bílý teror stály proti sobě jako nepřátelé po vojenské i ideologické stránce.

Jak krutá válka pokračovala, množila se zvěrstva páchaná na obou stranách. Z těchto důvodů se také československé jednotky rozhodly omezit podporu kolčakově režimu. Špatná organizace a nedostatky v zásobování postupně vedly k oslabení sil bílé armády a bolševická vojska začala dobývat celé ruské území.

Než rudá armáda obsadila město Omsk, musel Kolčak uprchnout směrem na Sibiř. Chtěl svou vládu přesunout do Irkutsku, odkud by řídil další boj proti bolševikům. V té době ale již neměl dostatek vojenských sil a v Irkutsku mezitím vypuklo levicové socialistické povstání. Po té, co do Irkutsku dorazil, byl zatčen tamní levicovou vládou. Když se k městu přiblížila další bělogvardějská vojska a hrozilo, že by byl Kolčak osvobozen, byl narychlo 7. února brzy ráno před rozedněním popraven. 

Skončil tak život jednoho z největších nepřátel bolševismu, svou krutostí nechvalně proslulý admirál Alexandr Vasilijevič Kolčak. V ruských dějinách je mnoho krvavých postav, které dodnes vyvolávají rozporuplné názory. Jedním z nich byl nepochybně i Kolčak. Pro některé stále zůstává nebezpečným zločincem, pro jiné je národním hrdinou, jehož odkaz by měl být následován.