Kouření způsobuje nervozitu

Bylo, nebylo. Jedné teplé letní noci ve městě Drusba pan Goodman znervózněl. Do jeho pokoje ve druhém patře secesního domu neurvale vtrhly z ulice hlasy a hned za nimi vplouval do bytu hnusný štiplavý cigaretový dým.

Pan Badman zas dole na ulici před svými dveřmi vykecával s panem Smokemanem a při bouřlivé diskuzi o panu Fairmanovi hulil jedno žváro za druhým. Trpělivý pan Goodman trpěl a rozhodl se, že toto tedy už dále trpět nebude.

Druhý den se pan Goodman osmělil, zašel za panem Badmanem a prosil ho o omezení hluku a kouře pod jeho okny. Pan Badman uznal, že na veřejném prostoru není jeho počínání správné, zastyděl se, omluvil a zamyslel, a slíbil panu Godmanovi, že s tím něco udělá.

Byt pana Badmana byl veliký a nevyužitý, a tak se rozhodl, že jeho největší místnost promění na místnost společenskou. Dokoupil dokonce do tohoto prostoru luxusní barový pult, osadil ho pípou s emblémem půllitru a byl na sebe hrdý.

Od té doby již vysedával pan Badman se svými přáteli v baru. Pan Drunkman ocenil zejména barový pult s pípou a nad kuchařským uměním pana Badmana jásal hlavně pan Fatman. No a pan Smokeman si vychutnával tabák virginský ze své vyřezávané dýmky a popíjel u toho filipínský rum. Pan Smokeman tvrdil, že alkaloidy z tabáku ho uklidňují a že díky tomu, že není tak nervózní, dožije se určitě o mnoho let více.

Dny plynuly a pan Goodman byl spokojen, že může v klidu spát u otevřeného okna a zcela nic ho neruší. Teda až na občas projíždějící auto, řev ptáků z okolních stromů, měsíc v úplňku, světelný smog z pouličních lamp a pár dalších nepodstatných věcí.

Po čase pana Badmana přemluvili jeho přátelé, aby svůj um nenechal zahálet a bar s pivem jako křen a s úchvatnou kuchyní otevřel i pro veřejnost. Škádlili ho, že nad jeho kulinářskými výtvory by se i slavnému kuchaři Vulgarmanovi sliny sbíhaly.

Nemuseli ho přemlouvat dlouho. Stačilo pár úprav, vylepšit klimatizaci, odvětrávání kouře, dokoupit další pípu, nebo lépe dvě, upravit toalety, zaměstnat číšníka, zaučit kvalitního kuchaře, sehnat tři čtvrtě miliónů razítek a uspokojit úřednického šimla. A stalo se.

O kvalitě baru se nesly zkazky do široka, do daleka, do vysoka, do hluboka. Hosté vychutnávali šťavnaté steaky, pili moky zlatavé, kouřili doutníčky kubánské, bavili se, vtipkovali a smáli se.

Jednou takhle večer se v baru objevil i pan Goodman. Objednal si vypečenou kachnu s červeným zelím, bramborovým knedlíkem a světlounké pivko jak lesk dukátů, pivko jak na sedmém schodu vychlazené. Bavil se, vtipkoval a smál se. Ovšem, když se potom pan Goodman vrátil domů, zjistil, že jeho oblečení příšerně zapáchá a že odvětrávání v baru všechen kouř nezachytilo. A ještě ke všemu si uvědomil, jak moc kouření škodí zdraví. A protože se strašně přežral toho tučného, nezdravého káčátka, po kterém jistě jeho maminka teskní, a přepil se toho nevyzpytatelného alkoholického chlastu, díky kterému již přišlo o život nemalé množství lidí, nemohl usnout, a tak přemýšlel. Přemýšlel, jak zatočit s tím odporným hulením.

Hned druhý den, co ho přestala bolet hlava, začal si stěžovat u pana poslance Fairmana, jak je pasivní kouření nebezpečné a jak ho musí trpět ve veřejných prostorách. Statistiky přece hovoří jasně a ve vyspělých demokraciích jakými jsou Kuřim, Hulín a Šluknov kouřit v barech už dávno zakázali. No, a jelikož k panu Badmanovi chodilo domů na pivko a jídlo více lidí, kterým kouř vadil, a ti si také stěžovali, tak páni poslanci zakázali v baru pana Badmana kouřit. Tedy hned poté, co si díky daním od pana Badmana a daním z tabákových výrobků zvýšili platy. Divoká neokovaná úřední kobyla zařehtala, zakopala kopyty kolem dokola a zlo bylo poraženo.

Pana Badmana se ale počínání lichokopytníka dotklo. Pochopil, že šlápnul do kobylince a na své vichrem ošlehané tváři má obtisknutou rohovinu. A to už neunesl a na své dílo zanevřel. Kuchaře a číšníka propustil, bar zrušil a pípy prodal. Z místnosti udělal knihovnu, ale protože tam měl i literaturu od spisovatele Obscenemana, tak místnost už raději nikdy pro veřejnost neotevřel. 

Rok se s rokem sešel a jedné teplé letní noci ve městě Drusba pan Goodman opět znervózněl. Do jeho pokoje ve druhém patře secesního domu neurvale vtrhly z ulice hlasy a hned za nimi vplouval do bytu hnusný štiplavý cigaretový dým….