Zákony nevytvořily ještě žádného velikána

Přesně touto větou začíná tarantinovská gangsterka, která měla premiéru 5. června 2014. V této inscenaci není nouze o dým, alkohol, drogy, pistole, výstřely, ani pořádně tvrdou německou rockovou, až metalovou hudbu. A o co že se to jedná? Brněnské divadlo Reduta představilo nové nastudování hry Loupežníci od Friedricha Schillera z období Sturm und Drang ("Bouře a vzdor"). 

Nechybělo mnoho a všechna místa by byla obsazená do posledního. Jeviště, nad kterým bylo umístěno 23 boxovacích pytlů, před začátkem zahrnul dým, v němž se objevil v dobře padnoucím obleku Petr Halberstadt v roli Karla Moora a vyzýval všechny v sále – „Rozhořčete se!“ Během pár minut k němu sešli přímo z hlediště jeho tři kumpáni, Loupežníci -  Michal Bumbálek jako Spiegelberg, Martin Veselý jako Roller a Pavel Doucek v podobě Grimma. Společně se oddávali alkoholu, cigaretám, drogám, přičemž tuhle „Sturm und Drang“ atmosféru dokonale doplňovala elektrická kytara spolu se skvělým punkovým zpěvem v němčině. Karl se snažil o smíření s otcem a o to, aby se mohl vrátit domů, když se tak nestalo, odevzdal svoje tělo i duši loupežnické bandě. 

Oproti tomu na druhé straně barikády Martin Siničák jako zákeřný, lstivý a po majetku a bohatství bažící Franz Moore přesvědčuje svého otce starého Moora (Vladimír Krátký) o závažných činech, kterých se jeho bratr dopustil, přestože obsah dopisu je jiný. Otec dá Franzovi svolení, ať bratru odepíše sám, jelikož on je těžce nemocen. Franz Karlovi odepíše, že jej otec již nechce vidět a ať se nevrací. Na základě odpovědi Karl slibuje loupežníkům svoji doživotní věrnost. Mezitím „zemře starý Moore“, který ve skutečnosti pouze omdlí a je uvězněn daleko od panství, kde je prakticky odsouzen k smrti vyhladověním, od čehož ho zachrání sluha Daniel (Jiří Pištěk). Franz se dvoří Karlově milé Amálii (Iveta Austová), která žije v domnění, že je Karl mrtev, ta však jeho svodům odolává. Časem se Karl dostává k rodinné usedlosti své rodiny, zjistí, že otec je vězněn díky intrikám svého bratra. Rovněž se setkává s Amálií, s níž by rád zůstal, ale svoji duši přislíbil loupežníkům. Amálie je prosí o smrt, bez Karla žít nechce, ten ji zastřelí. Po zjištění, že je bratr zpět, se Franz oběsí.

Nejlepší výkon této inscenace předvedl nepochybně Martin Siničák, který dokázal, že cenu Thálie rozhodně nezískal omylem. Charakter jeho postavy přesně vystihuje citát ze hry: „Satan ví, koho si vybírá za dohazovače.“ Bezchybně předvedený výkon hysterického, snad až stihomamem postiženého neurotika, který dokáže s lidmi manipulovat přesně tak, jak se mu zlíbí, na druhou stranu je schopen ukázat i svoji vyděšenost při rozmluvě s pastorem Mooserem (Václav Vašák). Václav Vašák působil jakoby se skutečně stal pastorem Mooserem a přišel si na jeviště popovídat s postavou Franze, tak přesvědčivě, nenuceně a lehce jeho krátká, ale výrazná role působila.

Petr Halberstadt, Michal Bumbálek, Martin Veselý, Pavel Doucek jako „druhá strana“ předvedli do jednoho naprosto věrohodné, skvělé výkony, přičemž každý vynikal v něčem jiném, a to v tom, co bylo jejich roli dáno. Petr Halberstadt nemůže diváka zklamat snad v žádné inscenaci, jakékoli roli se ujme zodpovědně, dokonale a zcela věrohodně, bravurně zvládne zápornou i kladnou roli a dokáže během chvíle „přepnout“ z klidné a do hysterické povahy. Michal Bumbálek do role Spiegelberga seděl rovněž dokonale, nenucený, pohodový projev, kdy dokázal skvěle srovnat svoje kumpány.  Martin Veselý až překvapil výborně předvedeným výkonem grázla bez jediného kousku citu, který se místy až hystericky vysmívá společnosti a zrůdnosti, které napáchal. Pavel Doucek svoji loupežnickou partu podržel, jeho výkon dokonale podtrhl výkony ostatních loupežníků.

Za něžné pohlaví jediná vystupující žena - Amálie, kterou ztvárnila Iveta Austová, působila zpočátku trochu nejistě. I když toto pojetí Loupežníků je ztvárněno režisérem Thomasem Zielinskim spíše jako tarantinovská gangsterka, jež se striktně nedrží předlohy, některé rysy, charaktery postav měly být nepochybně zachovány, mj. i něžnost a křehkost právě Amálie, kdyby tyto body byly ve scénáři zachovány, sedna tato postava Austové mnohem více. I když místy předvedla opravdu přesvědčivý výkon, našla se i slabší místa, kde její výkon byl nepřesvědčivý. Vyrovnat se ale tak zkušeným kolegům, se kterými hrála, není lehký úkol. Věřím, že právě Ivetu Austovou ještě čeká skvělá kariéra, ke které má výborně nakročeno.

Loupežníci, dílo Friedricha Schillera, jsou v Redutě značně moderně zpracovanou inscenací, která zcela překvapí svojí sílou, nábojem a spádností. Děj je rychlý, bez zbytečných proluk. Celé představení je vhodně doplněno tvrdým německým zpěvem za doprovodu elektrické kytary, za což patří obrovská poklona panu muzikantovi Christophu Pajerovi.

Inscenaci Loupežníci doporučuji všem milovníkům divadla a všem věkovým kategoriím. Já osobně jsem byla velice nadšená a podle názorů, které jsem zaslechla kolem sebe, Loupežníci si uloupili sympatie všech.

Subjektivní hodnocení autorky – 95 %.