Vzhledem k tomu, že jsem tento blog dočetl až do konce, mohu jej označit za průměrné slohové cvičení, nic víc.

Hrdost a vlastenectví.

Jsem Čech a jsem na to hrdý.

Ale i kdybych na to hrdý nebyl, nebyl bych o nic méně Čech. A tak mi přijde jako pragmatičtější být na to hrdý a dál to neřeším.

Vlastenectví od nacionalismu odliším snadno, když se podívám jestli příslušný výrok obsahuje nadřazenost.

"Češi jsou skvělý národ a jsem rád že mezi ně patřím." To je pořád ještě vlastenectví.

"Češi jsou tak skvělý národ, že jsou předurčeni sloužit za vzor jiným národům a vést je k lepším zítřkům." To už je nacionalismus, protože nadřazuje Čechy nad jiné.

Velmi pěkně napsáno, ale ten konec..., nesmí chybět "sluníčkáři". Proboha, kdo tento název vymyslel? To musíme nazývat lidi, kteří chtějí klid a pohodu, nepreferují násilí a odsuzují hysterii a lidskou blbost za nějaké "sluníčkáře" ? Nemusí se jednat o nějaké "vítače", myslím že v naší zemi není nikdo, kdo by souhlasil a podporoval masovou migraci do Evropy. Nevím, kdo je Vám bližší, jestli člověk, který zastává normální lidský přístup a dialog, nebo ten, který by všechno řešil násilím a zbraněmi? Připadá mi, že se česká společnost totálně zbláznila a vyžívá se v hrubosti, násilí a nenávisti!

Bližší je mi ten, kdo jasně odsoudí tak nechutné a odporné ideologie, jako je islám, a kdo je považuje za naprosto nežádoucí.

Trošku mi to Vaše "vlastenčení" něčím zavání...

Pokazil jste si to v závěru, jinak by to bylo na karmu...

Nevím, čím Vám to, pane Jílku, zavání. Napsal jsem to, jak nejlépe jsem uměl. Nepíši pro karmu. S určitou dávkou naivity věřím, že si to pár lidí přečte a nad tématem se zamyslí :-) To je vše.