Proč je mi zatěžko spolupracovat se školou.

Můj první kontakt se školní budovou mne vyplašil. Paní učitelka nás prováděla chodbami s béžovými dlaždicemi, ukazovala třídy, sborovnu, šatny, tělocvičnu a ... záchody! Cítím ten strašný pach v chřípí ještě dnes! Ne, to ne! Všechno se ve mně vzpříčilo. Za tyhle dveře já nikdy nevstoupím, to se radši počůrám. A taky jo.

Po letech, v roli rodiče na první třídní schůzce, vstupuji přes foyer kolem známých nástěnek a Goghových slunečnic, šatna trochu zatuchle zavane zapocenými bačkůrkami a kousek dál... dívám se pod nohy na rastr béžových dlaždic a bojím se nadechnout, hlava se mi zatočí, je to tady. Snad jen vzpomínka toho pachu mne přirazí ke stěně na druhé straně chodby, najednou tak úzké. A v tomhle místě, proti holčičímu záchodku, musím stát a čekat, až mne paní učitelka vyzve. Minutu, hodinu... "Váš chlapec má problém se soustředěním. Dívá se z okna, neodpovídá na otázky, domluvte mu...  posloucháte mne?" Dívám se z okna, neodpovídám na otázky a slova mi víří kolem hlavy. Musím tu být? Vždyť mám svých osm let poctivě odsezených! Chlapec to snad vnímá jinak než já, ... nahlas říkám: "Možná se nudí?" a vím, že je to špatně. Paní učitelka se hněvá.

Snad se mi to jen zdálo, je to tak dávno...

Zase vstupuji přes foyer kolem známých nástěnek a Goghových vybledlých slunečnic, šatna trochu zavane kdovíčím a kousek dál, dívám se pod nohy a podle zvyku přeběhnu natlačená na druhou stranu chodby, vyběhnu do schodů, je to za mnou, mohu se nadechnout. Šestá á, sedmá bé. Jsem tady. Přede mnou na chodbě fronta, jdu zase pozdě. Čekám minutu, hodinu. Třídní s madším synem osobně nemá problém je to jeho oblíbenec stejně jako býval starší bratr, ale doporučuje pohovořit s matikářem. Proč? Copak má snad s matematikou problémy? To bych se divila. Ten starší se ho chodí ptát, když něčemu v matematice nerozumí a to už je na gymplu.  Skřítek, co učí matematiku na mne hned vyskočí: "Vyrušuje. Pořád vyrušuje! Mluví bez vyzvání, opravuje mé chyby před ostatními dětmi! Snižuje mi autoritu! Nemohu v té třídě učit! Jsem pro smích!" Skřítek má bohužel pravdu.

Snad se mi to jen zdálo, je to tak dávno...

Tak už i můj nejmladší zdolal úspěšně první krůček ke vzdělanosti. Plynule čte, přečetl Malého prince a v počtech je celkem silný. Však už mu také za rok bude šest a půjde do školy. Vstoupí přes foyer, projde kolem nástěnek a Goghových vybledlých slunečnic, v šatně si obuje bačkůrky a půjde sám přes béžové dlaždičky kolem těch dveří, sedne si do lavice a pohled upře ven, z okna.