Zrušme platy senátorům

„Senátor se neupracuje. Senát je taková rada moudrých, která se schází dvakrát, nebo dokonce i méněkrát měsíčně.“ Takto smýšlí o svém budoucím povolání pan Michael Kocáb, kandidát do Senátu.

Docela jsem se otřepal, když jsem si s ním přečetl rozhovor v Reflexu č. 36. Pan Kocáb to má v hlavě srovnané. Do Senátu se původně nehrnul, ale když už ho tatík Havel přemluvil a poskytl mu dokonalé ántré, tak proč ne, řekl si. Sám se aspoň zase trošičku zviditelní a rozsvítí se tak jeho pohasínající hvězda. Trochu publicity uvítá každý umělec, zvláště pak ten, který se mílovými kroku blíží k uměleckému důchodu. Ono je to přece jen jednodušší se do Senátu dostat, když disponujete známým ksichtem, i když odbornost nemáte žádnou. Naopak vaše šance jsou téměř nulové, když jste nějaký, bulvárnímu tisku dosud neznámý, nýmand, byť odborník světové úrovně, který by možná této společnosti v Senátu nějakou skutečnou službu prokázat mohl.

Můžeme zcela bezpečně pochybovat o tom, že hrdina naší doby Kocáb, se hodlá v Senátu upracovat k smrti. Hudba je pro něj pořád přednější, než nějaká politika, a mikrofon na hřebík rozhodně pověsit nehodlá. Však ono mu na zpívání čas vybude, jinak by do toho asi nešel. Sám o tom říká: „Práce v Senátu ani nemůže být časově náročná. Vyplývá to z jeho povahy.“

Co si o tom myslet? Bavíme se o docela důležité instituci v naší společnosti. A takhle mluví vážný kandidát na jeden z postů v této instituci, navíc oficiálně podporovaný exprezidentem naší republiky. A my na ten post, jen ve mzdě a náhradách, z našich daní měsíčně platíme skoro sto tisíc. A za to se ten chlap nemusí prací ani zahřát, natož předřít?! V Senátu se možná sejdou dvakrát do měsíce?! Když jim to zrovna nevyjde (na horách nasněží prašan nebo u moře je příjemné teplo, nebo tak něco), tak se sejdou méněkrát. To znamená jen jednou. A pakliže budou závěje obzvláště načechrané či sluneční paprsky neodolatelně příjemné, odloží schůzku na měsíc příští. A za tenhle super výkon shrábnou sto litrů a jdou si skočit z vrtulníku nebo zašnorchlovat. Nebo psát noty. Cokoliv, jen ne pracovat.

Nikdy jsem si nemyslel, že Senát naší republiky nějak zvlášť potřebujeme. A upřímná slova pana Kocába mě v tom rozhodně utvrzují. Pokud by měl Senát plnit aspoň nějakou smysluplnou funkci, museli by ke své práci páni senátoři přistupovat rozhodně s větším zápalem. Očividně se tak neděje.

Kdyby na seznamu senátorů figurovali jen samí nabušení odborníci, kteří pro stát makají od nevidim do nevidim, neřeknu ani popel. Dokonce bych navrhnul, ať jim klidně na platech přidáme, aby se vykašlali na svou civilní profesi a svého génia na sto procent věnovali službě společnosti v senátní lavici.

Ale jestliže je to jen jakýsi spolek politicko-kulturních figurek, kteří se scházejí podle nálady a většinu času stráví svými soukromými kšeftíčky, tak na to nehodlám platit ani korunu. Odmítám sponzorovat nekřesťanské mzdy nějaké pofiderní radě moudrých, která nemá ani potřebu se scházet, a práci senátora předstírají jen před volbami.

Proto navrhuji zrušit platy senátorů. Uvidělo by se, jak rychle by své kandidatury do letošních voleb stahovali…, a kdo ví, třeba by se ta instituce po čase rozpustila sama.

blogger #1195 © jan boettinger