Nezaměstnanost v Česku by mohla být nula procent

Ztráta zaměstnání a rostoucí nezaměstnanost je jedním z největších strašáků doprovázejících ekonomickou recesi. Je dobré si ale uvědomit jeden fakt: reálná nezaměstnanost u nás by mohla být 0 procent. Náš trh s pracovními místy na to kapacitu má.

Vycházíme-li z čísel z prosince 2008, kdy stoupla nezaměstnanost na 6%, bylo u nás evidováno celkem 352250 lidí bez práce. Na ně připadalo neuvěřitelných 91189 volných pracovních míst. Kdyby tedy chtěli či mohli naši nezaměstnaní uspokojit tuto aktuální poptávku po práci, na pracáku by jich bylo jen asi 261 tisíc. Ve stejnou dobu u nás ale legálně pracovalo přes 284 tisíc cizinců. Pokud by tedy naši nezaměstnaní byli schopni či ochotni uspokojit poptávku zaměstnavatelů po práci, nezůstal by v naší republice jediný občan ČR bez práce. Navíc bychom potřebovali ještě asi dalších 23 tisíc cizinců, aby se nabídka volných pracovních míst vyčerpala do nuly. A to nekalkulujeme s pracovníky zaměstnanými načerno.

Samozřejmě trh práce nikdy v takto ideálních podmínkách fungovat nebude. Z celé řady důvodů nebude nikdy možné přerozdělit všechna volná pracovní místa mezi všechny nezaměstnané lidi tak, abychom se dostali na nulu. Nicméně tento skrytý potenciál našeho trhu práce bychom ale neměli ignorovat úplně.

Minulý režim nás nutil chodit všechny do zaměstnání. Výsledek byl, že se mnohdy mnohde nedělalo nic. Novodobá demokracie naopak dokázala vyprodukovat dostatek pracovních míst pro všechny své občany, ale ti o tuto nabídku nemají zájem. Důvody mohou být různé – neochota učit se novým věcem, rekvalifikovat se, přestěhovat se. V drtivé většině případů je to nechuť akceptovat fakt, že pro ně v jejich věkové, kvalifikační a platové třídě z různých objektivních důvodů prostě není práce, a oni musejí hledat jinde a v níže ohodnocených pozicích. Ale oni nechtějí a nebo nemůžou.

Pravdou je, že ne všichni se mohou sbalit a jet dělat do Prahy, ať už ze zdravotních, věkových či rodinných důvodů. Právě vysoký věk bývá nejčastější zábranou při hledání nové práce. Bylo by ale zajímavé vyjet statistiky pracovních úřadů podle věku, protože ne zdaleka všichni jsou důchodu se blížící jedinci. Často jsou to mladí, zdraví lidé, kteří ale mají jednu vlastnost – lenost. Jsou to typy, které nikdy pracovat nebudou. Buď se budou živit kriminalitou, nebo prostě jen ze sociálních dávek. Nebo kombinací obojího. A systém, který štědře na dávkách rozdává, že ve finále početná rodina s nepracující rodiči má větší příjem než pracující, jejich lenosti a vychytralosti jen nahrává. 

Pokud náš systém bude dále podporovat nemakačenka tak štědře, že se jim vyplatí nepracovat, tito lidé nikdy pracovat nepůjdou. Populistické rozdávání veřejných financí líným na úkor zvyšování státního dluhu astronomickými rozpočtovými schodky je zločin. Kdy jindy, než v době nutnosti šetření, je vhodná příležitost tento plýtvavý kohout utáhnout?

blogger #1195 © jan boettinger