Nesu taky zodpovědnost za popálenou dvouletou holčičku?

Před tuto otázku jsem se nepostavil sám. Postavil mě tam pan Šafr, šéfredaktor Reflexu ve svém populistickém úvodníku, kde píše: „Zodpovědnost leží v různé míře na všech.“ Jaký díl zodpovědnosti a v jaké míře leží právě na mně?

„Jde o dopady našeho kolektivního selhání,“ píše pan šéfredaktor plamenně. Ptám se tedy, jak jsem já sám, jednotlivec v kolektivu tohoto státu, selhal? Jak jsem se mohl chovat lépe, co více jsem mohl udělat proto, aby v naší zemi nevzkvétal neonacismus a neprohlubovala se rasová nenávist? Jak jsem mohl zabránit, aby nějaké pako nevhodilo zápalnou láhev do toho domu?

Pro úvod jen shrnu fakta o sobě. Jsem zaměstnán. Pracuji minimálně 190 hodin měsíčně. Platím daně. Ctím zákony. Nejezdím v MHD načerno. Nemám žádné dluhy. Nikdy jsem nebyl trestně stíhán.

Co více mám tedy činit, abych na té tragédii nenesl žádný díl zodpovědnosti? Mám chodit hlídkovat k domům, kde bydlí romské rodiny? Mám jezdit po skinheadských sešlostech a rozmlouvat jim hajlování? Nebo si pan Šafr myslí, že bych měl zaplatit soukromé bezpečnostní agentury, které budou chránit nepřizpůsobivé občany před tlupou vypitých nácků?

Za rozkvět extremismu u nás může rozkvétající populistický pseudohumanismus. Jinými slovy, může za to tolerance vůči nepřizpůsobivým dlužníkům, z nichž řada jsou právě Romové. V sousedství nepřizpůsobivých musejí žít řádní občané, kteří, tak jako já, chodí do práce, platí daně a žijí podle zákonů. Přesto u státu, který ze svých daní živí, nenacházejí podporu a pochopení, když jim nepřizpůsobiví ztrpčují život. Místo toho slyší kecy o bourání prasečáku. No a najednou se objeví někdo, kdo tu špinavou práci udělá a chce jim zlepšit život. Nejsou to politici. Jsou to radikálové na hraně zákona s vygumovanou lebkou, svalnatými pažemi a chutí vyprášit Romům kožichy. A ti znechucení občané to tolerují, neboť cítí v tomto aktu kus solidarity. A už ignorují, že je to akt barbarský a rasistický. Neboť je to jediný akt, který jim může alespoň trochu, byť jen zdánlivě, pomoci.

Tragédie ve Vítkově je strašná a svým článkem její závažnost rozhodně nechci nijak zpochybňovat. Ale byla by to stejně velká tragédie, kdyby tam bylo zraněno dítě žluté, černé nebo děcko bílé. Ale proto, že to bylo dítě romské, spustí se nová vlna pseudohumanistického populismu o kolektivní vině, o tom, jak málo jsme pro integraci romské menšiny udělali a jak ignorantští jsme, když tolerujeme extremizmus. O aktivním řešení problémů s nepřizpůsobivými, jako je potírání jejich lenosti a vychytralosti, o tom nepadne ani slovo. Jedná se přitom o dvě spojité nádoby – čím větší tolerance státu k nepřizpůsobivým, tím větší tolerance prostého lidu k extremizmu. Dokud si toto naši politikové neuvědomí, nikdy se dál neposuneme a problémy se budou pouze zhoršovat a podobných případů násilných útoků proti romské komunitě bude přibývat.

Pan Šafr nemá pravdu. Já necítím, že nesu svůj díl zodpovědnosti. Ta leží pouze na politicích. Jen oni mají totiž mandát k tomu, aby přijali zákonná opatření, která nařídí nepřizpůsobivým stejně tvrdá pravidla, podle kterých musím žít slušní občané. A jsou to zase ti samí politici, kteří mají mandát k tomu, aby postavili akce typu pochodu u výročí narození AH mimo zákon.


blogger #1195 © jan boettinger