Kuřáku, klidně si kuř, ale respektuj můj prostor

Bylo krásné pondělní ráno. Praha se začínala teprve pomalu probouzet do nového pracovního týdne, ale já již stoupal do mírného kopce a zhluboka jsem vdechoval svěží vzduch těsně po rozbřesku. Měl jsem ale tu smůlu, že na brzkou ranní šichtu vyrazil to ráno i kuřák, který si to šlapal o nějakých deset metrů přede mnou. A nechával za sebou hustý cigaretový dým. Na ulici je to jednoduché, mám možnost volby - dá se přejít na chodník na druhé straně…

Když ale sedím v restauraci nad talířem rozjedených těstovin a rozpitým pivem a kuřák mi to začne foukat rovnou pod nos, těžko asi můžu vstát od stolu, hodit si to na tácek a přejít do mléčného baru naproti… nemám možnost volby. Musím zůstat a v kouři své jídlo dojíst. Jako třeba ten postarší pár, co si přisedl ke stolečku hned vedle mě. Nabubřelá ženská, jen co svou napěchovanou zadnicí pleskla o sedátko židle, si hned jednu přistrčila k zobáku a začala mi čadit rovnou do špaget se špenátem.

V takovém případě bych sice mohl vstát od stolu a basebalovou pálkou urazit kuřákovi čadící cigaretu od pysku. Teoreticky bych na to měl právo, neboť zranění, která mu tím způsobím, mohou být stejně nebezpečné pro něj, jako kouř z jeho cigarety pro můj organismus. Ale těžko bych našel soudce, kterému bych vysvětloval, že jsem tomu kuřákovi jasanovým dřevem přerazil čelist, jen abych si vyrovnal účty za mé zhuntované plíce pasivním kouřením.

Nemusím se ale na kuřácích mstít násilím. Nechci se vlastně vůbec mstít. Chci jen jedno – aby kuřák respektoval můj prostor. Ne proto, že mu to přikazuje zákon. Ale kvůli základům slušnosti. V malé restauraci, kde už sedím a jím své jídlo ve chvíli, kdy on teprve přichází, by bylo slušností se zeptat dříve, než si zapálí. Nebo prostě počkat, až dojím. Nebo si alespoň sednout co nejdál ode mě.

Arogantní, bezohledné a netolerantní chování kuřáků nikam nevede. Pouze prohlubuje propast mezi nimi a nekuřáky, kteří budou více a více vytvářet tlak na zákonodárce této země, aby nastavili systém obdobný tomu, který už zavedli v Irsku, Itálii, Novému Zélandu… a dalších ze stále se rozšiřujícího seznamu společností, kde už kuřáky odsunuli na vedlejší kolej. Není pochyb o tom, kterým směrem se současný trend stran kouření ubírá.

Takže tady je můj vzkaz pro tebe – kuřáku: klidně si kuř, ale toleruj můj prostor. Toleruj mé právo na čerstvý vzduch bez cigaretového kouře v uzavřených prostorách. Je to totiž v tvém vlastním zájmu. Čím méně tolerance mi prokážeš a čím bezohledněji se ke mně budeš chovat, tím více uspíšíš proces legislativních změn, které tě nakonec vykáží s cigárem z restaurace ven na mráz.


blogger #1195 © jan boettinger