Nepomohl ani stylový ohoz paní ministryně války oblečené do fešného flaušového kabátku s chlupatým límcem. Nepomohla ani fantazie, kdy jsem si ji v bujných představách snažil představit se zeleným baretem a plamenometem v ruce a zpívající hymnu o radaru. Přehlídka naší armádní techniky byla v mých očích propadákem.
Nepomohl ani stylový výkon pana prezidenta, kdy se před zahájením přehlídky vedle ministryně nesl jako kohout vedle slepice a s aristokratickým výrazem kynul občanům. Nepomohl ani jeho tuctový slavnostní projev. Na tak významnou příležitost, jako je přehlídka vojenského antického vozového parku, si mohl připravit lepší řeč, než jen prázdný projev zabalený do pár frázovitých velikášských slov o padlých legionářích a připravenosti bránit svobodu.
Bylo mi teskno, sledovat tu slavnostní přehlídku výkvětu naší vojenské vyzbrojenosti, která mě měla uchlácholit, že jsme bojeschopná země, vyzbrojená nejmodernější technologií. Vždyť používáme stejné raketomety, jako Taliban. Vždyť stále jezdíme na osvědčených tancích vzor sedmdesát dva. Ty samopaly, co nesli pochodující vojáci, pamatují snad ještě Brežněva. A Gripeny v mlze mě nijak neohromily. Těch pár ultramoderních raket a dva supermoderní transportéry a jeden mobilní sofistikovaný radar, co zachycuje letadla jen když vysílají, už to nevytrhly. Nicméně to celé procesí zrestaurovaných vojenských vozítek mě ubezpečilo, že naše armáda disponuje kvalitními natěrači – UAZy vypadaly jakoby zrovna odpadly z výrobní linky.
Pan prezident se nechal slyšet, že se nejednalo o manifestaci vojenské síly. Měl pravdu, jednalo se totiž o demonstraci vojenské slaboty. Jestli to sledoval Putin, určitě si říkal, tak ti půjdou první na řadu. Potrženo sečteno, tahle šaškárna za 15 miliónů nám akorát udělala z ostudy kabát (flaušový, béžové barvy). Nebyla ničím jiným, než demonstrací ega některých čelních představitelů naší moci a nesmyslným mrháním peněžních prostředků.
Poděkovat legionářům a vojákům v aktivní záloze se dalo i v projevu ze studia v televizi. A patnáct mega se dalo využít mnohem smysluplněji. Doufám jen, že příští čtvrtstoletí nikoho podobnou maskáčovou spartakiádu pořádat nenapadne.
blogger #1195 © jan boettinger
