Zlomený stonek

když je ten pátek.... tak proč si trochu nesnít.....

Kdybych neměla ústa

náplastí pevně slepená

kdy prý nesmím říct

už ani slovo víc

řekla bych ti

že jsem kytka

ve stonku zlomená

ale pořád slyším tvůj zpěv

a zoufalé volání

to nezničí nic

není tak snadné vrátit se zpět

ta věta pálí a v paměti řeže

neumím vyrazit hned nový květ

i když svůdné je cválat a pustit otěže

co měli jsme, už mi nestačí

ze sklenic vysyp ten vyčpělý led

chci lepší svět, svět jinačí

neumím polykat zlobu a jed

nechceš už konečně z podlahy vstát?

rozrazit klec a přestat se bát

květinu oprášit, políbit na rty

a svěřit se tomu, koho máš rád?