Zloděj luxů řádí v Praze a ničí zbytek dobra v nás

Taky cítíte vztek a bezmoc, když ve zprávách nešťastní podvedení dědečkové a babičky líčí, jak naletěli důvtipným podvodníkům? Ti se jim pod různými záminkami – akutních oprav, reklamních nabídek a jiných vykutáleností, vloudí do bytů a seberou jim jejich těžce vydělané peníze nebo ukradnou, na co dosáhnou. Fuj.

Netýká se to však jen nemohoucích babiček a dědečků, okradeni můžete být velmi snadno i vy. Zloději jsou totiž čím dál tím vynalézavější.

Před několika lety za mnou přišla moje sestřenice, která tehdy bydlela v našem domě, že na ni zazvonil jakýsi muž a chtěl si na chvíli půjčit lux. Sestřenici se to nezdálo a chlápka odpálila s tím, že teď lux potřebuje a ať se staví později. Už nepřišel. Na historku jsme zapomněli, i když jistá pachuť pochybnosti zůstala.

O to víc mě rozzuřilo, když zřejmě stejnému podvodníkovi minulý týden naletěla i jiná obyvatelka našeho domu. Chlápek zazvonil v osm ráno a zastihl onu dotyčnou ještě v pyžamu, takže se ho chtěla co nejrychleji zbavit. Na to zřejmě sázel. Celkem seriózně vyhlížející typ v montérkách vyrukoval s dojemnou historkou, že vedle v domě pokládají koberec, jejich lux se právě rozbil a majitel domu (náš známý)  ho poslal s tím, že určitě na chvilku lux nebude nikdo postrádat. Jen na deset minut a hned jej zase vrátí. Povedlo se mu zapůsobit a odklusal i s luxem. Nevrátil se za hodinu, za dvě…... nikdy.

Naštěstí to byl lux poměrně starý a zloděj za něj myslím dostal v bazaru tak maximálně pár stovek. I tak je to ale hnusná lest, která ničí zbytky dobra a solidarity v nás. Také si samozřejmě zloděj luxů může dobře obhlídnout váš majetek a vrátit se pro další věci...

Tito lidé, kteří využívají důvěry, nadělají v mezilidských vztazích  takovou nedozírnou škodu, že si lidé brzy nebudou nezištně pomáhat vůbec, protože všude budou cítit závan podvodu. Začíná to kapsáři, podvodníky se smlouvami, co se vám vnutí domů, zloději luxů, přes stopující prodavače falešného zlata na dálnici, kteří se nestydí využívat ani svých nešťastných dětí hodiny sedících v autě, a končí to podvodnými sbírkami na povodňová konta nebo falešnými kasičkami a výběrčími příspěvků na postižené děti v metru.

Dokážu možná pochopit, když někdo z hladu v nouzi nejvyšší ukradne v krámě housku, ale je mi totálně nevolno z promyšlených lží moderních loupežníků a vážně doufám, že ruka osudu bude k nim nemilosrdná.

Každopádně – bude-li po vás chtít někdo neznámý půjčit lux – zřejmě se jedná o zloděje. Požadujte proto finanční zálohu, osobní doklad a nebo prostě lux raději vůbec nepůjčujte. Je to smutné, ale je to tak.