Zastavení

sobotní večerní věty, co se nerýmují, když bylo dneska tak šedivo, tak ať je někomu třeba líp u srdce

Když jedna bytost druhou se stane

pak seká-li ruku vedoucí k rameni s hlavou druhou

seká ji sobě

 

říznu-li se já, krvácíme oba

a jestli si myslíš, že tě nechám jít

tak se pleteš

mám tvou tvrdou školu extrémní výdrže

 

když pero kdysi ze strachu psalo samo,

že není důležité pro můj příběh,

smála jsem se přes slzy

proč neví,

že některá zastavení

zastaví se na jednom jediném místě

trvale

 

jak málo věděl

i když to měl v očích už napsáno předem

jako jeho zrcadlo četla si v něm, jak v knize

tak snadno

jak málo mě i sebe znal

jen nechápala ten nesoulad dvou rovin

 

jak málo jsem se tehdy znala já…

 

 

Autor: Tereza Boehmová | sobota 3.5.2014 22:51 | karma článku: 6,54 | přečteno: 257x