Jin a jang, to je vždycky trochu problém, ale doplňují se.

Poezie je jak voda,

bez rýmů šumí a splouchá jak déšť ...

S rýmy pak vlny, příboj i kola na hladině,

ať je to Lorca, Homér, sonet Shakespeara

pořád to ještě není povodeň, potopa půlkacíře Kryla (zrovna dnes jsem si dal dávku z https://www.youtube.com/watch?v=9KhkWjyuoCE), nebo ledovec co rozkrojí krajinu ...

jako pokorný okamžik, kdy za nás někdo dýchá ... (Skácel)

krásné, děkuji