Záblesky

Kéž bych uměla odpouštět

snadno hojit rány

vzpomínky mazat

nože a hřebíky vytahovat

snažím se...

snad je naděje, když…

tu a tam umíme

přivolat hladké, dlouhé paprsky

tak horké zářivé laskavé

s pomíjivým úsměvem

bahno na kameni vysychá

a jednoho dne, doufám, zmizí docela

ty víš, že i skrz mříže

je občas vidět nebe

někdy to už skoro nejde snést

ale další den

se probouzí

jako překrásná sonáta

a všechno dává smysl... na chvíli

a já chci

jako kdysi

věřit v dobro a záblesky ctností

sílu a krásu oceánu, písečnou cestu

a polibek, ten jediný