Koukám, že militantní matky zas jedou :-)

Terezo, děkuju za super články! A z těch militantních zasloužilých matek, které porodily Xkrát, mateřství berou jako svatou povinnost a všem bezdětným či jednodětným, které nedejbože s nadhledem, skvělou sebeironií a humorem přiznávají, že to fakt není cesta růžovým sadem, by nejraději vyškrábaly oči a poslaly je povinně porodit další tři děti, se smějte. Tyhle zasloužilé supermatky nemají nic jiného v životě, než kvočnit doma, chybí jim rozhled, schopnosti i invence, a tak se vybíjejí v diskusích. A já myslela, že jsou jen v diskuzích o bezdětných mrchách kariéristických :-)

.

Chudinka Boehmova , svaraku, pise uprimne a realisticky.A proto si jeji clanky ctu rada, a mam tak z materstvi o neco mensi strach a o neco lepsi predstavu, nez z jedovatych poznamek dokonalych supermatek...nebo superotcu, kdovi....

No tak doufám, že tady brzo zavřeš krám, když už bilancuješ

Vždycky, když  čtu podobné plky, jak je to jedním prckem tak strašně TĚŽKÝ, tak si vzpomenu, jak to vypadalo u nás, a vždy smeknu před svou manželkou, která naše dvojčata ustála s noblesou, ačkoli jí nepomáhala žádná mladčička, jen jeden unavený, podrážděný a nevyspalý manžel a taky občas sestra. Před svou ženou smeknu, před matkami trojčat se pokloním. Chudince Boehmové se jen vysměju.

Re: No tak doufám, že tady brzo zavřeš krám, když už bilancuješ

Jinými slovy, matka jednoho dítěte nemá na únavu nárok, protože s dvojčaty je to těžší? Nebo jen nesmí veřejně vyhlašovat, že mít dítě je náročnější než si naivně představovala? Promiňte, ale to mi připadá stejně hloupé, jako pobízet dítě k jídlu slovy "co by za to daly děti v Africe". To, že to vaše žena měla TĚŽŠÍ, neznamená, že to Tereza nebo kterákoli jiná matka jednoho dítěte neměla TĚŽKÝ.

Oceňuji, že smekáte před svou ženou, ale nechápu, proč se chcete vysmívat nám, kterým se to dítě narodilo jen jedno.

Hrůza?

Ani náhodou.Je to změna,pokud čekáte první dítě,ale je to radost.Moje dcera má první dítě po devítiletém manželství a užívá si to opravdu s nadšením,hrůza by byla,kdyby dítě třeba nebylo zdravé a já,přestože jsem měla a vychovala dvě děti,teprve teď zjišťuju,že tříměsiční miminko nádherně reaguje,když s ním mluvíte.Za mých časů nebylo tolik vymoženosti (strava,ovoce,papírové pleny) všechno bylo časově náročnější,ak jsem se s dětmi sice mazlila,ale tolik času,jako moje dcera jsem opravdu neměla.A ona ho opravdu věnuje miminku.

Už zase?

Příští měsíc rodím. Poprvé. Dítě jsem zatím žádné neviděla ani z rychlíku, matku nemám a zatím mám jen byt přecpaný vlastnoručně vyžehlenými mimioblečky, spoustu dalších údajně nutných předmětů a velikou hrůzu.

Protože.. už zase někde čtu, jak je to opěvované mateřství "hrozné" .

Pěkně prosím, smutně koukám - napište někdo o tom, jak je soužití s děckem pěkné (ne seznam hrůz a na závěr jednu větu - ale je to super), ale postě něco na povzbuzení pro lidi jako jsem já