Všechno

V naší sametové vesnici

se ráno sejdem ke zpěvu

pole hýbe klasy do rytmu

vítr vyťukává melodii do kmenů

Není tam místo pro závist a intriky

a nikdo to už nikdy nemůže zničit

velkých činů a obětí netřeba

ani sekání mečem

Protože něco, něco tu bude navždycky

i když třeba tu a tam odejdu

i když se někdy ztratím z dohledu

tady i rostlinám rostou křídla

a jednou tu budeme vládnout

přesně, jak jsme chtěli

všechno podstatné už máme

a nikdy si to už, prosím, nenechme vzít