Vesmír

...............................................................................................................(tisíce hvězd nad námi a o nich se dá psát do nekonečna)

Co se ti moje krásná večernice nezdá

vždyť vždycky budeš, bylas moje hlavní - jedinečná hvězda

a proč zas opět, těsně,

než-li dojde ke střetu

nemůžem spolu stihnout plamen,

tu jasnou rozžhavenou kometu

vylétnu nad zem a ty letíš se mnou

podám ti ruku, prsty se už letmo dotknou

pak pošlou mě do polních lazaretů

pláču, volám, ty bledneš, chladneš…

Ježíš z Nazaretu

Jen ke své hvězdě chci

utéct, přitisknout blíž, vůni kůže sát

nohy však vedou pod zem, kořeny jako z kamene

prorazit hlavou zeď, běžet, před tebou jednou hrdě stát

záludný strachu šíp a stud mi trhá šlachy z ramene

a náhle není koho k tanci zvát

chci aspoň jedno letmé setkání

jediný výbuch, mocnou explozi

už tolik bylo zříkání

proč odvaha se v kapsách mých víc nevozí?

Na krku šál, čepici z vlny upletu

snad přijdeš se záchranným lanem

protože každý má jen jednu svoji planetu

kde štěstí může říkat „pane“

O pomoc volám Olymp, ansámbl seřadil se mi tu celý

nechte mě shořet v jeho velkém žáru

Má úzkost, svaly, duše velí…

rty křičí promiň, odpusť, vrať se mi!

jsem svíce, světla na kočáru

jediná něha, tělo tady na Zemi

neblokuj víc, smaž hříchů seznamy

velký vůz potká sličnou medvědici

obejmem co tu stojí před námi

i když to hrozí pěknou metelicí....