Už nejsi

jedna..... noční.............

už nejsi, řekla mu...

tvá ústa

už ke mně nemohou mluvit

už nejsi, zemřel jsi,

když první opravdová slova

roznesls po místnostech

polepil okna

a pohrdlivě zaskřehotal

sklopila smutně oči

proč stále nevěděl, že

ne každá jeho výhra je výhrou

a prohra její prohrou

už nejsi, řekla mu

i když držela mu celou dobu pěsti

a chybělo málo

jen ta zkouška poslední

viděla jeho zoufalý pád

do původního sebe

bez odvahy se omluvit

bez odvahy se za ni postavit

bez schopnosti přijmout podanou ruku

sbohem, už nejsi…

jen prázdnota tupá vstupuje do prstů

a stoupá pozvolna vzhůru

když odcházela po cestě rozkvetlou loukou

slunce jí hladilo vlasy

už se nesměla ohlédnout

a vítr pomalu odvál opadané strupy

zacelil její rány

byla zachráněná

byla volná

a pak bylo ticho

jen notám kanuly slzy

a klávesy klapaly, však nevydaly zvuk

poklady padaly zpátky do truhly

jí dar však zůstal

i když...

už mu neuměla pomoct

on byl

zase sám

sám bez ní...mezi všemi