Uspávací a jídelní rituály
Ja rozhoduju, kdy se bude spatclothing.cafepress.com
Jde o lidi, kteří – ač neradi – uvízli v pasti hry zvané uspávací a jídelní rituály. Vsadím se, že jste o nich také slyšeli a možná nechápavě povytahujete obočí. Tsss... Tak tohle já nikdy dělat nebudu! Takhle si nechat ruinovat nervy!
Kdo je vítěz?
A to jsem si říkala i já. Moje dítě bude přece hned od začátku spát samo v postýlce, aby vědělo, kde je jeho místo. Nebudeme ho hýčkat naprostým tichem. Žádné zvláštní rozmazlování. A rozhodně bude usínat samo. Bez řečí – vyčistit zuby a spát! S jídlem zrovna tak – nic mu nebudu nutit. Ať si nejí, když nechce…
Jenže, ono je to složitější a cpaní jídla do dětí i uspávající šílenosti, mají své důvody. Aby dítě v noci i přes den dobře spalo - což je, myslím, cílem většiny rodičů - musí si naplnit břicho nějakým obsahem, který hned tak nespálí, jinak se totiž budí hlady moc brzy. Ideální jsou různé zaplácávající kaše. Každý večer rovněž nemáte čas a náladu přetahovat se hodiny s řvoucím miminem, které ne a ne usnout o samotě. Jsou dny, kdy zkrátka vítězí dítě a vaše touha po tichu a klidu nad předsevzetími.
Kaše na bambusové tyči, matka na skříni
Je však jasné, že vše musí mít jisté hranice a že si jako rodiče nemůžeme nechat líbit všechno. Nerada bych dopadla jako v případě tvrdohlavce z knihy Malý tyran, který odmítal jíst a přijal potravu jen za specifických podmínek, jež se časem zcela pod taktovkou dítěte vyvinuly do tohoto stavu: „Jeden soused, který to všechno pozoroval dalekohledem, viděl tedy toto: Venku ve výšce prvního patra stojí štafle, z nichž otec v klobouku a s deštníkem podává oknem dítěti kaši lžící připevněnou k bambusové tyči. Matka leží v noční košili na skříni a dívka stojí před mříží, která je zabudována do dveřního rámu. Obě přihlížejí, jak dítě jí, a dívka po každém spolknutém soustu dodatečně zachrastí chrastítkem. Jen tehdy, když jsou tyto podmínky splněny, dítě jí.“
Jistě, je spousta rodičů, kterým se výchova povede, vytrvají, neustoupí a pak mají klid dlouhodobě. My to ale zkrátka pokazili. I když jsme měli ty nejlepší úmysly.
Stavy strachu a bolesti
Naše dítě bylo hned od začátku jiné. S jídlem celkem problémy nebyly, ale to uspávání… Trpělo od narození úzkostí ze samoty a prázdných místností, a když jsem se vzdálila jen do vedlejšího pokoje, dostalo záchvat pláče, který nekončil ještě dlouho po mém návratu. Mohla za to z velké části i kolika, kterou bylo potřeba léčit především houpáním, chováním a zahříváním břicha. Byly to nekonečné hodiny pláče, které nás po několika dnech zavedly do slepé uličky, a upřímně - bychom udělali naprosto cokoliv, aby to přešlo. Ten tam byly představy o spaní o samotě. My měli daleko nižší laťku – jen ať chvilku spí – jakkoliv, kdekoliv! Nechat uřvat někoho, kdo má bolesti prostě nelze.
Časem jsme se vyhrabali z nošení a natřásání a skončili „jen“ u držení za ruku při uspávání skrz šprycle její vlastní postýlky. To Annu uklidňovalo. Samozřejmě jsme věděli, že si tím zaděláváme na dlouhodobý problém, protože dítě si zvyklo. Bolesti dávno nemá, ale bez držení za ruku usíná jen velmi těžko a mnohem pomaleji. Tu a tam se nás zmocnilo zoufalství, protože nechat si každý večer lámat ruku a oždibovat prsty není nic příjemného, a rozhodli jsme se, že s tím skoncujeme. Čekal nás zoufalý pláč, který neustával. Naše dítě mělo neuvěřitelnou výdrž. Spíš by se zalklo pláčem, než by usnulo samo. Známí nám radili, že to musíme překonat a nedat se. Ale nikdy se to nepovedlo. Já to do rána nevydržela. Nešlo to. Lítost a touha konečně v tichu spát byla nakonec silnější.
Jsem jediná, kdo selhal?
Dlouho jsem si myslela, že jsem snad jediná, kdo takhle selhal a musí potupně na dovolené prosit o specifický typ postýlky, aby jím šlo prostrčit ruku… Ale nedávno jsem se na toto téma bavila s několika dalšími rodiči a zjistila jsem, že ve srovnání s tím, co musejí dělat při uspávání oni, jsme na tom vlastně ještě dobře. Stejně jako my, i oni se snažili těchto rituálů zbavit, ale většinou se uplakané dítě vyčerpáním ještě pozvracelo nebo počůralo, takže stejně musel někdo vstát a přijít do dětského pokoje dát věci do pořádku. A na to já zkrátka nemám výdrž.
Každé dítě je jiné a snad více než kdy jindy tu platí přísloví: Sytý hladovému nevěří. Čili rodiče, kteří měli to štěstí a jejich děti šly „předělat“ na jedlíky a samospavce, nikdy nepochopí ty, kterým, ačkoliv vyzkoušeli většinu dobrých rad, nakonec nezbylo nic jiného, než slevit ze svých nároků a počkat, než bude dítě větší a bude se s ním dát rozumně domluvit. Už se na to těším, přece rodiče neuspávají své děti až do doby, než se odstěhují… Nebo ano? Snad nebudu první
Celý článek o dítěti, co jedlo jen když matka ležela na skříni a otec vylezl na štafle, najdete například zde
Psáno pro Svět potravin
Tereza Boehmová
Po 10 letech odcházím z pozice administrátorky blogu iDNES.cz
Sraz blogerů iDNES.cz se myslím moc povedl. Bylo to pro mě velmi smutné loučení, protože jsem tu práci měla ráda, poznala díky ní spoustu skvělých pracovních kolegů, blogerů a blogerek, kterých si vážím a hodně jsem to obrečela.
Tereza Boehmová
Zápis 2017: Nákupy spádových adres, omezování pravomocí ředitelů, losování, nervy a chaos
Jak to dopadne, když se ministryně školství Valachová (ČSSD) pustí spolu s ombudsmankou do nastolování pochybné rovnosti na základě „spádovosti“ a začne systematicky likvidovat výběrové školy?
Tereza Boehmová
Fotoblog Lahůdky: zpět ke slanému
Minule jsme společně vychutnali české sladkosti. Dnes si konečně můžeme dát i něco slaného. I když ani káva, štrůdl a koláčky nebudou chybět.
Tereza Boehmová
Ten super extra vlastenecký fotoblog, co potěší nacionalistu i člověka žijícího v cizině
Pani, vy fotíte pořád jen ty cizácké dezerty! A co ty naše, krásné... české! To byly reakce, které mi občas přišly po uveřejnění mých fotoblogů. Ti lidé mají pravdu! Vždyť já opravdu nefotím ty věnečky, laskonky, špičky...
Tereza Boehmová
Fotoblog: Pojďme na dezerty
Poté, co jsem si během dovolené vychutnala to, co uvidíte na fotkách, jsem měla trochu strach o osud jarní garderóby. Ale už jsem zase zpátky ve cvičebním tempu, tak se to snad upraví. Vy raději jen koukejte a pásek nepovolujte.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 393
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4521x
Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.
Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.
Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/
Seznam rubrik
- Pohádky
- Degenerace číslo DVě
- Degenerace, kterou na mě páchá
- poezie
- Politika - Společnost
- Fotoblogy
- recenze
- Osobní
- Nezařazené
- media
Oblíbené blogy
- Blog Dity Horochovske
- Blog Stepana Binka
- Blog Radka Mikuláše
- Blog Renaty Francové
- Blog Ivy Pekárkové
- já, já, já jenom já :)
Oblíbené stránky
- muj web Tereza Boehmová
- profesionální ateliér - portrét
- Autoské fotoobrazy blogerů
- Fotoobrazy a rámovani