- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
http://dedalebeda.bloguje.cz/0607archiv.php
Nebudu opakovat, co už tak brilantně popsala paní Marie Vodičková v MF DNES z 8.10. 2007 a také místní bloggerka Lucie Mlýnková http://mlynkova.blog.idnes.cz/c/12728/Trebicska-kauza-aneb-Nedovolme-porusovat-prava-zen.html
O tom, že je to hrozná situace a že je velice divné, když v porodnici nikomu není divné, že jedno dítě přes noc ztratí půl kila a druhé přibude, není sporu. Vážnější otázka však bude: Co teď s tím? Moje první reakce, když se mě kdosi zeptal, co bych v této situaci dělala - byla spontánně jednoduchá – ty děti bych chtěla obě!
Nevzdám se přece toho, o které se starám 8 měsíců, a zároveň chci vědět, jak vyrůstá moje vlastní. Doufám, že podobně na tom budou i obě postižené rodiny a podle toho dopadne i řešení. Je dobré, že se obě rodiny dohodly na seznamovacím pobytu. Myslím si ale, že jejich sbližování by mělo zajít mnohem dál. A možná, že již o tom i uvažují.
Nemocnici bych na jejich místě žalovala o velké peníze a za ně postavila rodinný domek, nejlépe se zahradou, pro obě rodiny. Sestěhovala bych se dohromady (bude to jistě těžké, ale pro děti podle mě to jediné dobré řešení) a dcery vychovávala společně s tím, že budou mít obě dva tatínky a dvě maminky.
Když už si s nimi osud takhle krutě zahrál, bylo by úžasné, kdyby mohly profitovat z toho, že vyrůstají ve velké milující rodině, která si navzájem pomáhá a žádné z dětí nemuselo trpět, protože rodiče pro ně udělali to nejlepší. Otázka však je, zda budou tohoto snad až holywoodského happyendu všichni zúčastnění schopni.
Další články autora |