Stoletá

perex je mrcha zrádná... zvlášť u básniček

Zas napřed o čtvrt století

Myšlenky, které neskryješ

To už je moje prokletí

Jednou mě dekou přikryješ

Až dotouláš se po hvězdách

Co oslňují křivě zrak

Až spadne z křídel šedý prach

A rozpustí se pochyb mrak

Já vím, máš teď, cos nehledal

Jak jenom tohle bude dál

Jen verše číst

A číhat v trávě

Až slabost padne na vrány

Promiň, tak to nefunguje právě

Když nemáš klíček od brány

Cesta předlouhá tě čeká

A málo, málo, málo spaní

Tak nekoukej, jak teče řeka

Vem koně, vyraž zvolna za ní

Někdy mívá otevřeno

jen světlý, krátký okamžik

padni k zemi na koleno

a uslyšíš ten její vzlyk

ve vlasech bláto

zakletá

dá možná tobě všechno zlato

přijď dřív, než bude stoletá