Srdce

básnička o takovym jednom skoro, uplně, absolutně nedůležitym svalu v těle

Srdce je obrovská krabice,

umí být citu tak plná

srdce je svalem,

a bolí nejvíce

podlehne-li rozbouřeným vlnám

Srdce nechce, však slyší, srdce ti přeje

i když hlavu rozbitou, pořezanou kůru

nepatrné záblesky…

dobro tam v pozadí, snad ještě slabounce hřeje

Srdce nápis přečetlo

však snadné to není

sic sto píšťal vykvetlo

těžko hledat odpuštění

Srdce na dřeň prázdné

tepny potrhané

co dřív bylo krásné

teď na šňůře vane

Srdce volá do boje

za duši nemocnou, zlomenou

ve zdech mého pokoje

jsem vždy slabá v kolenou

Srdce ti nedá radu,

jak ho vyhrát zpátky,

když polyká zradu

divné, úskočné hrátky

Srdce je zmatené

nechce to, mrcha, vzdát

možná ale mělo by raději

navždycky už v klidu spát...