Slovo z roku 1751

On má hrdostOna strach On je voda Ona prach

tolik lásky, tolik horka, tolik vášně

uschováno v jednom jediném obyčejném slově

a tolik bolesti, mokvajících ran a chladu

umí být v tom samém shluku písmen

jak lehké a bodavé je ho ztrácet

a těžké získávat zpět

námořnický pozdrav z roku 1751...

když si jím teď omotávám zpola zhojené zářezy

hřeju polámané zmrzlé prsty

tisknu ho na nahé břicho a prsa

živočišně a pak něžně

a doufám, že tu zůstane

podivuhodný houslový klíč

na konci osnovy

…je to tak dávno

věděla jsem všechno

a přitom vůbec nic

vydala se špatným směrem

s vědomím, že i tak musím jít přesně tudy

natlouct si, zlomit se a potom vstát a bojovat

to slovo

chci opatrně do květináče vsadit

a čekat, jestli nevyklíčí list

...věta holá, rozvitá...

z věty jednou třeba stať

ruce se rozletěly do stran,

žhavé čočky vypálily srdce do mé duše

přivinuly trpící zvíře

zachránily snad to tvoje

a ústa řekla brzy snad i víc, než jen

to jedno jediné slovo

z roku 1751