Režisér Jakub Korčák: "Kdo začne být se sebou spokojen, umírá..."

Rozhovor s divadelním režisérem Jakubem Janem Korčákem o jeho hře Novoluní, která měla premiéru v pátek 7. listopadu 2014 ve Vršovickém divadle. Novoluní je sice první hra, kterou Jakub Korčák napsal, ale jinak je to zkušený divadelní režisér, má  za sebou spoustu režijních počinů a inscenací. Navíc má divadlo doslova v krvi… jeho strýček se totiž nejmenuje nijak jinak než Jan Tříska…

Nebudu vám tajit, že Jakub - vždy velmi skromný a skoro až nenápadný, inteligentní velmi příjemný muž, je shodou okolností také novomanžel mé sestřenice dokumentaristky a dramaturgyně Veroniky Korčákové - Sobkové. Proto mu v rozhovoru "drze" tykám...

Přemýšlela jsem, že tuhle otázku vynechám, protože tě s ní jistě otravuje každý, ale nějak ji přesto neumím opomenout. Promiň… Když se řekne Jan Tříska, každý nadskočí… Jaké to je vyrůstat v rodině tohoto velkého herce? Ovlivnil tě nějak?

Určitě ovlivnil. Tak jako každý člen rodiny, který se mi v dětství věnoval. Velmi si ho vážím.

Jaké to má výhody a nevýhody? Měl jsi někdy kvůli němu potíže nebo naopak výhody?

Nevzpomínám si na žádné zvláštní potíže ani výhody.

Co tě vedlo k napsání hry Novoluní? Jak dlouho to trvalo a jaké potíže jsi měl?

Člověk žije s určitými tématy a jednoho dne nazraje čas, aby se je pokusil zpracovat. Tak to se nejspíš stalo...

Jak se vlastně píše taková divadelní hra?

V ideálním případě se člověk stane médiem svých postav a vstoupí s nimi do situací.

Tvoje žena Veronika mě poučila, že hra je napsána v takzvaném blankversu, což je forma desetislabičného  nerýmovaného verše, který používal mimo jiné i Wiliam Shakespeare… Jak tě to napadlo a proč sis to udělal tak komplikované?

K pokusu držet se blankversu mě vedlo úsilí o rytmus a artikulaci myšlenky.

Myslíš, že publikum dnes vnímá formu? Nebyla to zbytečná práce?

Vše je vnímatelné pouze skrze svou formu. Bez ní to není možné. 

Co bylo těžší? Psaní nebo následné „dávání hry dohromady“ na jevišti?

Těžko se to srovnává. Psaní i zkoušení jsou svébytné tvůrčí procesy.

Jednou z hlavních postav tvé hry je Klára, kterou hraje Miloslava Pleštilová. Výborná herečka, která vůbec nestárne. Proč jsi ji angažoval, jak dlouho se znáte a jaká byla spolupráce s ní i dalšími herci?

S Mirkou jsem zkoušel několikrát v Divadle pod Palmovkou. Porvé jsme se pracovně setkali při zkoušení Sartrova Keana a pak při Topolových hrách Kočka na kolejích a Dvě noci s dívkou. Vždycky jsem si jí velmi vážil. Ve všech zmíněných inscenacích hrál i Aleš Procházka. Dlouho se znám i s představitelkou druhé hlavní ženské postavy - Ivanou Wojtylovou, která hrála hlavní role v několika mých inscenacích.

Jak jsi vybíral a sháněl herce? Musel jsi je přemlouvat nebo se hlásili sami?

Hercům jsem nejprve poslal text, aby se mohli svobodně rozhodnout, zda toho se mnou chtějí jít. Potěšilo mě, že přijali.

Poslouchali tě na slovo? Dal jsi jim přesné instrukce nebo měli volnost?

Herce vnímám jako partnera. Řešení situací je odrazem naší vzájemné spolupráce.   

Jak jsi spokojen s výsledkem? Co bylo nejtěžší?

Spokojenost je v případě tvorby zrádné slovo. Kdo začne být spokojen sám se sebou, ten v tvůrčím smyslu umírá.

Měl jsi na premiéře trému? Jaké byly bezprostřední reakce?

Trému mám vždy a dost hroznou. Reakce na premiéru jsem proto schopen vnímat jen částečně.

Jak dlouho počítáš, že se tvoje hra bude hrát a co o tom rozhodne?

Hru chceme hrát, dokud na ni budou chodit alespoň nějací diváci.

Divadlu se dle tvého pestrého životopisu věnuješ už dlouho, co na něm máš nejraději?  Baví tě zkoušky? Zlobí herci?

Divadlo je pro mě způsobem poznávání života. Můj učitel Anatolij Efros napsal knížku Zkouška má láska a Marie Osipovna Knebel nás učila, že režisér musí milovat své herce. Vnímám to podobně.

Vím, že také učíš na na pražské DAMU. Jací jsou dnešní studenti?

Na DAMU se stále setkávám s báječnými lidmi a jsem za to vděčný.
Jaké máš plány do budoucna?

Snad mi bude přáno ještě něco zrežírovat a napsat.

Děkuji za minirozhovor a držím palce, ať se hra líbí!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Kompletní a velmi zajímavý profesní životopis režiséra a pedagoga Jakuba Korčáka si můžete přečíst ZDE

A na závěr, aby ke jménu režiséra patřila i tvář, foto s Jakubem a Veronikou Korčákovými z páteční premiéry