Recenze: Podivná kopie 50ti odstínů šedi, která je lepší než originál

Mám ráda náhody, i když třeba ne vždycky jsou to skutečné náhody. Ráda čtu divné knížky, na které narazím za zajímavých okolností, které někde najdu, půjčím, vyměním, protože většinou nabízejí něco, co bych normálně neobjevila.  

V posilovně na Floře, kam chodím, je jakási výměnná miniknihovnička, kam může kdokoliv přinést knížku a nechat ji tam a někdo jiný zase odnést nebo si číst třeba při jízdě na rotopedu. Hezký nápad. Už jsem tam našla několik pokladů. Naposledy minulý týden knihu „Jmenuji se X“ od A.J. Molloy –  je to pseudonym autora nebo autorky žijící v Londýně. A když jsem to začala číst, pochopila jsem, proč se pod tuhle knihu nikdo raději nepodepsal.

Možná o mně víte, že nejsem zrovna příznivcem 50 Shades Of Grey (50 odstínů šedi), protože – podle mě - ta ženská (E L James) prostě - promiňte mi tu troufalost bořit světoznámou a uznávanou modlu- neumí moc dobře psát a příběh o ničem s nevěrohodnými pitomými postavami a nezajímavým příběhem natáhla na tisíce stran a prodala díky dobrému marketingu a rádoby porno scénkám, kde se 1000x opakuje  sousloví „vnitřní bohyně“, ze kterého prostě nezadržitelně "blinkám". Film s totálně ne-sexy „herci“, který neměl díky strašnému námětu ani z čeho vařit, byl jen třešinkou na tom děsuplném dortu.

Říkala jsem si tolikrát, jak by ten příběh vypadal, kdyby měl přijatelný počet stran a ta ženská uměla lépe psát. Jako jsem kdysi toužila, aby někdo dopsal pokračování Severu proti Jihu a ono se to později opravdu i stalo. Ten příběh si o to říkal.

Předesílám, že nemám nic proti milostným příběhům, červené knihovně a nevadí mi ani prvky dobře napsaného porna. Kniha Jmenuji se X, která vyšla v roce 2012 – je přesně tou lepší kopií "50 odstínů nudy".
Příběh je v podstatě hodně, hodně stejný, ale mnohem lépe napsaný, barvitější, širší a nabízí i jakýsi (i když hodně literární a zjednodušený) mikronáhled do italské historie a fungování mafie.

Pořád je to erotická červená knihovna - i tady vystupuje miliardář s temnou minulostí a studentka, co mu podlehne a musí kvůli němu změnit pohled na sexuální život a projít různými zasvěcovacími rituály, kde jde především o propojení sexu s bolestí… Týrání, bičování, lesbické hrátky, pouta a podobné libůstky. Jenže je to asi tak 100x zábavnější, sex je popsán vzrušujícím způsobem, rozhodně to neskončí u trapného plácání po zadku a především hlavní hrdinka není tak neuvěřitelná pitomá kráva. Celé je to navíc vsazeno do velmi pěkně popsaných italských reálií, objeví se i lehce detektivní zápletka… zkrátka věci, které si na pozadí milostného příběhu užijete a má to krásných 247 stran.

Kdyby to šlo, knihu 50 odstínu šedi bych vymazala z historie „literatury“ a nahradila ji touhle knihou, která nikdy takový úspěch mít nebude, protože bude „jen kopií“. Ale jestli máte tenhle typ knížek rádi, dohledejte si někde v knihovnách a myslím, že si to užijete a dáte mi za pravdu.

P.S. Díky anonymnímu přispěvateli do knihovny ve fitnessu za zábavné víkendové čtení .-)