LETNÍ POVÍDKA PRO MF DNES: Marta stála před místním obchodem a dávala do kufru nákup. Všechno jídlo – i to v mrazáku - se zkazilo, takže bylo potřeba koupit „železný základ“ znovu. Otrava.
http://www.mykidscube.cz/girls/underwear-pajamas
Dvě její děti a teta Jana s otevřenou pusou sledovaly polámané stromy v okolí. Řádila pořádná bouřka, potrhala vedení, zpřerážela stromy. Dva dny nešla elektřina a samozřejmě se porouchal i nejúžasnější vynález na světě: strýček internet. Díky němu za normálních okolností Marta mohla být „v práci“ a přitom s dětmi na chalupě.
Jen velmi nerada se omlouvala šéfovi, že dneska práci nedokončí (navíc, když měla zastupovat i kolegyni na dovolené…) Smůla. Proč plány nevycházejí, jak by potřebovala!
Doufala, že až elektřinu zapnou, začne všechno fungovat, jak má. Kdepak, nic.
Vytočila číslo operátora, aby pak pod jeho vedením vypínala a zapínala systém, přenášela krabičky s barevnými drátky sem a tam, až se jí toho muže - který pravděpodobně – stejně jako Marta – dobře znal jen rady z příručky a seriálu IT CROWD: „Zkoušela jste systém vypnout a zapnout?“ - podařilo přesvědčit, aby šel ověřit, zda náhodou výpadek nesouvisí s orkánem, který se prohnal krajem a odrovnal i několik lesů.
Často přemýšlela, jestli je opravdu tolik lidí, kterým rada „Zkontroluj, zda je přístroj zapojen do zásuvky!“, pomůže a nadšeně zvolají - „Jééé, to bylo ono!!!“ Trochu jim podstatu té poruchy záviděla…
To si piš, že než jsem ti zavolala, tak jsem to 10 x vypla a zapla, vypojila ze zásuvky, čekala pár minut, zpřeházela dráty a stavěla se na hlavu, aby tenhle rozhovor nemusel nikdy proběhnout... Běželo ji hlavou vztekle, ale i dál byla milá, protože - hovor byl monitorován a jí nic jiného nezbývalo, potřebovala chlápka na své straně.
Operátor se odmlčel a slíbil, že „něco prověří“. Když se ozval zpět, Marta si vzpomněla na ne zcela politicky korektní vtip: Retardovaný jede autobusem, který má poruchu… Řidič se snaží závadu odstranit a duševně postižený kolem skáče a volá: Já vím, co s tím je… Já vím, co s tím je…. Řidič ho chvíli odhání, a když už je sám v úzkých tak zařve: DOBŘE RETARDE, tak co s tim teda je????!!!! A on s tím nejnevinnějším výrazem řidiči oznámí: No, přece… Je to rozbitý!!
Operátor Martě sdělil, že se poptal kolem a porucha je rozsáhlá v celé oblasti, a způsobila ji, no, to byste nevěřili… Bouřka! Na opravu mají 32 hodin, což plyne z podmínek smlouvy, kterou bla bla bla… Až bude závada odstraněna v terénu, ozve se technik, aby se prověřilo, že funguje i lokálně.
Klasika. Ne nadarmo její muž chalupě přezdíval „strašidelný zámek“ a velmi rád tam Martu s dětmi odkládal a honem ujížděl, než se něco porouchá. I hospodyně, která přišla 2x ročně na generální úklid se tu bála. Ve střeše podivně praskalo. Schody samy klapaly, v nejnevhodnější chvíli přestala téct voda, spálilo se čerpadlo na vodu nebo bez cizího zavinění spadlo kolo z hřebu na zdi.
Marta to tu měla ráda, ale nechápala, proč si to tu musí vždycky tak oddřít. Ještě dávno před bouřkou - druhý den po příjezdu přestala téct teplá voda, pak i studená, dál se přidalo poblikávání žárovek a výpadky některých zásuvek… A bylo zle.
Nakonec musela v neděli odpoledne v největším vedru shánět místního elektrikáře, který se - po jejím ne příliš reprezentativním srdceryvném výstupu: Jestli nepřijedete dneska, tak zde s dětmi do zítra po tmě, bez vody ZEMŘEME… nakonec dostavil, opravil spálenou fázi a vyměnil pojistku a za slavnostního klanění a oslavných písní odtančil jako bůh zachránce do svého domova. Marta v tu chvíli postavila žebříček svých hodnot naruby a zatoužila po výměně manželů… chtěla mít doma toho elektrikáře natrvalo… Bylo jí jedno, že kouřil, neměl zuby a bylo mu asi pětapadesát, v tu chvíli to byl zkrátka nejlepší muž na celé planetě.
O dva dny později se hrdinou stal jiný řemeslník, když ze stropu pod koupelnou začala náhle crčet voda. Opět zoufale volala lokálním kouzelníkům a podařilo se jí sehnat – tentokrát mladšího, celkem solidně vyhlížejícího instalatéra, který rovněž zasáhl v plné polní a popraskaný silikon ve sprchovém koutě během chvíle opravil. Marta byla náhle na vážkách, který muž by byl pro život vlastně ideál…
Rozhodně ale věděla, že by to nebyl ten telefonní operátor. Celý den čekala na jeho zavolání, kdy se služba zprovozní, ale nedělo se nic. Když volala sama, dozvěděla se, že porucha je nahlášená a je rozsáhlá, na její opravu budou 2 hodiny a dostane včas vědět… Čekala, čekala a pak jí došla trpělivost a jela na nákup.
Teď když děti jedly před obchodem zmrzlinu, chtěly se cestou domů ještě stavit v lese a Marta nakládala nákup, se samozřejmě rozezněl telefon v její kapse.
„Paninko,“ ozvalo se… „tady místní technik, už jsme ten internet zprovoznili a od vás teď potřebuju, abychom to vyzkoušeli, můžete jít k přístroji?“ Martě se zatmělo před očima… Oslovení paninko milovala snad ještě víc, než příšerné „mamino“ z porodnice… „Ne, k přístroji skutečně nemůžu…Celý den čekám, kdy se ozvete, ale teď jsem chvíli mimo domov… Můžu tak za 2 hodiny.“
„Tak to by nešlo, paninko, já mám na opravu jen určitej čas a pak to musím, paninko, vrátit na dispečink, tak když vám to pak, paninko, nepůjde, tak si pak zase zavoláte operátorovi. A on mě bude kontaktovat a já si vás zase zařadím…“ S touhle variantou se Marta smířit nechtěla… „Předpokládám, že budete mít opět 32 hodin na opravu,“ sykla. „Je to přesně tak, paninko,“ hřímal spokojeně muž. Už žádný operátor proboha… pomyslela si a pokusila se vymyslet krizový scénář.
„Do 15ti minut budu na místě a zavolám vám, jestli to jde, řekla pevně, ale ještě nevěděla, jak to udělá.“ Na velké vysvětlování nebyl čas. Děti i s tetou posadila se zmrzlinou před obchod a nakázala čekat, než je vyzvedne a půjdou do lesa. Připadala si trochu jako ten záludný tatínek z pohádky o perníkové chaloupce… Snad si děti cestou házely drobečky…
Sedla do auta a tryskovou rychlostí doletěla do chalupy. Internet nefungoval. V dálce (přibližně nad vesnicí, kde nechala děti se zmrzlinou) lehce zahřmělo. Zavolala technikovi, ten po několika paninkách slíbil, že do deseti minut dorazí, protože byl naštěstí poblíž.
Byla připravená nechat mu otevřený dům, všechny klíče, elektrické přístroje a snad i pas a vlastní kartáček na zuby, jen aby sám a hned internet zprovoznil a ona mohla zpět pro děti, které ohrožoval blížící se déšť.
Že by ale pán v domě zůstal sám, se mu vůbec nezamlouvalo, nemůže totiž opravovat nic, když v blízkosti není majitel objektu. „Jen to kapánek proměříme paninko, to bude chvililinka“ ujišťoval a vytahoval přístroje. Ať mi říká třeba panenko Marie, jen ať to HNED spraví… prosila osud… Měla tentokrát štěstí, problém byl ve špatném kabelu a pán na to, paninko, přišel. Hurá! Během pěti minut ho hnala před sebou ze dveří, jen supěl.
Když chtěla nastoupit do auta, objevil se náhle instalatér z předchozí epizody s tekoucí vodou. Všiml si, že v koupelně v umyvadle chybí něco, co se jmenuje „perlátor“, opatřil to na vlastní náklady a slavnostně to přišel namontovat. Normálně by ho možná i objala, teď ji šíleně zdržoval... Bude to jen chvilička, hlaholil… „Mám děti před obchodem, bude pršet, musím jet…“ volala už značně zoufale, ale superman nediskutoval, a už byl v koupelně a montoval…
Bylo to naštěstí hned a zase se poroučel, ale, jak spěchal, zavadil o sušák na prádlo a na záda se mu nalepily jedny starší vyprané, ale ne úplně reprezentativní Martiny kalhotky… Vypadalo to na malý okamžik, že si nevšimne a už už s „pokladem“ odjede do neznáma. Marta se k nim rozhodně znát nehodlala. Byly to jedny z těch bombarďáků, které byly z normálního provozu již vyřazeny a hodí se tak leda na chalupu... a i tam už s vykřičníkem...
Tolik štěstí zase neměla a mistr perlátor už za minutu provinile nesl poklad zpět. Marta – zahnána do úzkých a pod tíhou všech událostí - pronesla nevinné: „Ale prosím vás… to jste si měl vzít nějaké hezčí... kdybyste to řekl hned, nechala bych vás i vybrat…“
Muž chvíli vypadal, že omdlí, ale pak celý rudý naskočil do auta a odjel… Snad nebude v dohledné době instalatér potřeba…
P.S. Děti i teta si daly ještě jednu zmrzlinu, nezmokly a před obchodem vydržely zcela v neporušeném stavu… Internet a vše ostatní funguje.. tedy zatím...
Tereza Boehmová
