Pavoučí sítě

pochybnosti.... někdy se zdají tak velké, že je těžké je překročit, dusí a berou hlas

poblíž ráje, když už tu a tam zahlédne otevřené dveře

a uvítací výbor se připravuje k nádechu, potlesku

nasaje vzduch do plic, sebere odvahu a chce vykročit

ucítí malé štětinaté pavouky,  

jak uchem vcházejí do její hlavy

sítě pochybností rozmísťují rychle po lebečních záhybech

jsem dost dobrá pro tohle všechno?

odpověď do ucha zachrčí zachycená moucha

Ne, jsi pro tohle příliš nedokonalá!

Co když dokonalost přece jen chtějí

a na nich ti přece nejvíc záleží

stačí jim možná

správné tvary, ze správné formy ulité

Co když tvůj složitý svět není dobrý pro nikoho, kromě tebe?

Raději mlč… Raději…uteč…

Jak zbavit se té havěti?

Protrhat ty nekonečné sítě?

Jak rozplácnout protivnou mouchu?

Když jediný hlas, co slyšíš, je tvá vlastní vnitřní řeč

možná, že zvládla by to ta druhá spřátelená ruka, ten druhý dotek

Ale ne mlhavý… jen jasný, hlasitý a zřetelný

bylo by krásné, mýlit se a pak o sobě pochybovat spolu