Pas de deux (padedé)

Je mi zima

bez tebe

tupě zírám do nebe

první sníh se k zemi snáší

a jak David Goliáši

podávám ti malou dlaň

volám zázrak, už se staň!

dej mi trochu živé vody

očistím pak klidně schody

od ledu a mrazu kolem

v podkroví spí i můj Golem

až ho vzbudím, tak tě chytí

tvoje mrzké živobytí

převrátí ti naruby

však se neboj záhuby

větší otisk, záře, čeká

tvrdá postel bude měkká

celý život něco chceš

skoro to máš, upadneš

věnec z písní víly pletou

aby přišly za poetou

pusu vatou ucpaly

žalozpěvy uťaly

když svět nikam nevede

proveď pěkné pas de deux 

ještě jednu otočku

stejně je to pro kočku