O Emě a dřevěném vláčku

Na pražském Žižkově žila jednou jedna holčička a ta se jmenovala Ema. Ema měla hrozně ráda vláčky. Žižkov byl kousek od hlavního nádraží, kam přijíždějí všechny vlaky z celé Evropy, a tak Ema vždycky přemluvila maminku nebo tatínka, aby s ní o víkendu šli na nádraží a tam Ema obdivovala velké a dlouhé mašinky. Znala nazpaměť všechna nástupiště, věděla dokonce, i které rychlíky kdy a kam odjíždějí.

Ilustrace: Radek Mikuláš

Když byla moc hodná, jeli s rodiči vlakem na výlet. Ema pozorovala lidi, jak nastupují, sledovala, jak se míhají koleje a stromy kolem a byla moc šťastná. Ještě šťastnější by ale byla, kdyby mohla takový vlak řídit. Snila o tom často ve spaní. Být úplně vepředu ve velké mašině a vidět pěkně na koleje, sledovat výhybky a návěstí!

Doma si Ema s vláčky hrála také. Ale ty byly jen dřevěné. Měla jich plnou krabici. Stavěla jim různé dráhy, složité tunely a mosty, měla dokonce i malou plácačku, kterou se vyprovázejí vlaky a když se dala pořádně do hraní, připadala si skoro jako pravá paní výpravčí.

Ema si často s mašinkami povídala a vyprávěla jim, jak jednou bude velká řidička vlaku. Mašinky jí neodpovídaly, protože to byly jen dřevěné hračky. Ale jednou v noci se stalo něco zvláštního.

Když Ema usnula a její rodiče také tiše oddechovali ze spánku, zaťukal jí někdo na rameno. Ema se probudila a posadila se na posteli. Vedle ní, na polštáři stála jedna z jejích dřevěných mašinek a – což bylo obzvlášť divné – mluvila.

„Ahoj Emo,“ řekla ta zelená mašinka „nechtěla by sis zkusit, jaké to je řídit opravdovou lokomotivu?“ „Jakto, že mluvíš a hýbeš se?“ ptala se Ema překvapeně a kroutila hlavou.

„Dneska je kouzelná vlaková noc a tak je možné úplně všechno. Mašinky ožívají a smějí jezdit i po velkých kolejích. Tak jedeš se mnou?“ zeptala se.  Ema přikývla, rychle se potichu oblékla a pak následovala mašinku ven z bytu. Hned před domem se lokomotiva několikrát zvětšila, aby se do ní holčička vešla. Ema naskočila do boudičky a vydaly se po cestě směrem k nádraží. Tam se napojily na koleje a už si to spolu s mladou řidičkou, hrnuly pěkně po dráze z Prahy do Čerčan. Mašinka si vesele pískala a Ema si připadala jako královna železnic.

Několik hodin takhle pěkně jezdily tam a zpátky a moc se jim to líbilo, ale pak se Emě, která nebyla zvyklá takhle ponocovat, začaly zavírat oči. Chvíli se snažila udržet je otevřené, ale bylo to čím dál tím těžší a těžší, až v boudičce docela usnula. Spát při řízení se samozřejmě nesmí, protože řidič musí sledovat dráhu a dávat pozor, aby se vlaky nesrazily. Ale Ema byla ještě malá holčička a tohle nevěděla a navíc byla moc moc unavená.

Najedou se ozvalo veliké třesk a bum a bác – jako když se srazí dva vlaky - a Ema se při nárazu bouchla hlavou o přední sklo. Otevřela oči a viděla tu spoušť. Její zelená mašinka se přímo ve stanici zařadila na špatnou kolej a narazila do velké červené nákladní lokomotivy.

Velké štěstí bylo, že druhá mašinka stála a nejela, a Emina mašinka jela v tu chvíli hodně, hodně pomalu, takže srážka nebyla tak hrozná a zelená mašinka měla jen malinko nalomený nárazník, zatímco červené mašince nákladní se nestalo vůbec nic.

Ema celá vyděšená vyběhla na nástupiště a mašinka se raději rychle zmenšila a skočila jí do kapsy. Naštěstí byly zrovna na nádraží kousek od domova a tak Ema honem utíkala domů, než se rozední. V bytě se potichu svlékla do noční košile, hupsla do postýlky a jakoby nic usnula.

Rodiče naštěstí nic nepoznali. Jen se ráno divili, že Ema, která je normálně první vzhůru, nechce vstávat.  Zato Ema věděla, že měla velké štěstí, že se jí nic nestalo a taky zjistila, že řízení vlaků není tak úplně pro děti.

A když se tatínek ptal, co se přihodilo malé dřevěné mašince s nárazníkem, Ema po pravdě odpověděla, že na Hlavním nádraží narazila do nákladní lokomotivy. Tatínek se usmíval a kroutil hlavou, jakou že to má ta jeho Ema bujnou fantazii.

Pohádka je z připravované knížky: Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné příběhy

Ilustrace: Radek Mikuláš

další ukázky:

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/144248/Jak-Zlobilek-vyhnal-Fnukalka-Frfnalka-a-Hadalka.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/137784/O-princezne-ktera-se-mohla-vysvobodit-jen-sama.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/129125/Jak-si-Zlobilek-nechtel-strihat-nehty.html