Ničivá koule

status článku: soukromý článek. Tohle je část obrazu do jednoho delšího textu, takže to asi nebude uplně přístupné všem... tak jen tak pro radost těm, co si z toho něco vysáknout umějí

Vzpomněl si náhle, jak loni v máji

držela v ruce lístek s obrázkem stromu

Proč nekrvácíš, když ti ubližuju?

ptal se tehdy

Nazval jsem tě bláznivou děvkou

díval se na tvé veřejné ponížení

stejně jsi nehla koutkem rtu

přišla jsi jako velká ničivá koule

co se houpe nelítostně na jeřábu

a ničila mě! Mě!

Bojovníka s větrem! Fůůů….

A klidně sis tu stála a dívala se…

Doufám, že ses bavila

jak jsem si proti své vůli kvůli tobě začernil tlapky

a dělal všem viditelné otisky

Řekl jsem ti – vypadni!

Řekl jsem to znova a znova

A ty ses ani nehla

Pod tím ledem, můj drahý, řeklas

bylo všechno dávno rozbito na cimpr campr

v minutě, cos vstoupil poprvé do dveří

 a něco tak rozbitého jako já

jde už jenom opravit a složit

a na to tu zřejmě pořád čekám

a možná budu čekat na věky

nebavila jsem se, milovala jsem tě za to

za každý krok, důkaz a chybu

za každou malou nádhernou slabost,  

stopu vedoucí k nám

neděsils mě, překvapoval, plnil moje sny…

a kdybych mohla, vrátím čas

a věřím, věřím znova v nás