Nevím...

onehdy někdo moje pokusy o básničky nazval rýmovačkami a to vlastně jsou :) Tak zas jedna.

na kraji kráteru

dolů se dívám,

co na dně je,

to se mi tají

 

přes oblak z beránků

dvě překrásné rány, tak hluboké

zvědavě a záhadně se dokola ptají

 

možná to má stezka do ráje

konečně v dálce se leskne

a možná jen další pád

odřená záda, písně tak teskné

výsměch a chlad

 

prsty už tolikrát text vyťukaly

smazaly zase

napsaly znovu

a smazaly zas

 

kdopak, kdo řekne mi

jestli mám riskovat

a za keřem nečíhá zlý hodokvas

 

možná už přišla i řada teď na mě

sklopit zraky a pokorou lkát

ale když skočím,

když se zraním,

a polámu si o tebe nohy

kdo mi teď pomůže po tísící vstát?

tušíš a víš už snad,

co je skutečně mít někoho rád…

 

Říkáš mi, neměj strach

pojď se mnou vodu pít

odvahu najdeš

všechno jsem zažil už

pokloň se, trp, plaz se

a do cíle dojdeš

 

když v sedle teď sedíš

dej pokyn koni svému

i ty najdi odvahu

a pomoz bezmocnému

 

co poroucháno bylo

vždy snad jde opravit

další mrazivé ráno

chtěla bych nezažít

Autor: Tereza Boehmová | čtvrtek 6.2.2014 19:40 | karma článku: 7,39 | přečteno: 429x