- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nebe šedé neplač tolik za mě
těžká voda smutně z nebe padá
když správně přečteš všechna čísla
na tvém svatém pošlapaném domě
budeš vědět, že stejně zatím neznám způsob
jak utéct, přestat ten náš tajemný svět mít ráda
to, jak píšeš, tvoříš, dřeš a pak struny k sobě skládáš
tvůj pohyb, láska k lidem, kroky, pevná hrdá ramena
i když nechci, ucpávám si uši, oči….
stačí správná hmota a jsem v tobě znova nekonečně ztracená
možná z části ďábel, čisté zlo, věčné mé osobní trýznění
přesto když všechno světlo zhasne, sama jsem
oheň začne v pravou chvíli v hlavě žhnout,
a prosvítí, rozehřeje, rozezvučí zvonky, naruší mi
mé tmavé, chladné, snad dočasné už… vězení
Kdybych se nás obou bez dalšího boje vzdala
a nechala tě navždy mezi stíny spát
hranice mezi dobrem a zlem by se tak snadno rozmazala
a ty bys bloumal, cizí duté duše dokolečka z nudy krad
jestli jsi (kéž by ne, kež by ano, ale kdo ví) má a já tvoje jedinečná naděje
pak se na nás prostě stejně jednou štěstí z hora, z mraků, - ať chceme či ne - usměje
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!