Dneska je Anně 5 let. Všechno nejlepší! Už jsi fakt slečna. Večer budeš určitě oblečená celá od hlavy k patě za růžovou princeznu a budeš si hrát na svatbu s princem… Nechápu, kde se to vzalo. Já chtěla být vždycky jako malá rošťák a vdát jsem se nechtěla nikdy... Že by to měla po Radkovi???
Radek Mikuláš
Sedím v hotelu v Rakousku a koukám na jezero. Anna je na narozeninovém výletě na lanovce s Radkem. Malá Emma (11 měsíců) právě usnula. Je ticho. Hory mají magickou moc, zelená barva ve všech odstínech, lemovaná skalnatými vrcholy mě uklidňuje a hladí oči. Lapám energii ve velkých dávkách. Budu ji ještě určitě potřebovat. Kolem plave parník a na vodě ladně přistál hydroplán. Jsem asi v ráji.
Jsme strašně konzervativní rodina, když se nám někde líbí, jezdíme tam do zblbnutí. Tady jsme už popáté, letos poprvé se dvěma dětmi.
5 let... Řada krásných, šťastných a dobrodružných chvilek na jedné misce vah. Na té druhé jsou probdělé noci, plné sudy strachu, opakované pobyty v nemocnici, stres, nezastavitelné zvracení a nakonec operace krčních i nosních mandlí. Zda-li to pomohlo se pozná až časem. Zatím je klid. Honem ťukám...
Teď máme děti dvě. Každé úplně jiné. Se dvěma ale všechno tak nějak do sebe zapadlo a funguje líp. I když je to víc práce. A když jsou nemocné, málem mi vždycky přeskočí. Ale jsme konečně dvě jednotky – děti a rodiče. No, musím se s tím označením už smířit, lepší to nebude :)
Předtím jsme byli trojúhelník, kde Anna neustále soupeřila s Radkem a věšela se na mě, kdykoliv jsme se chtěli obejmout. Teď jsme pěkný čtverec. Sourozenec jí prospěl. Je to pro ni těžké, nebýt středem pozornosti, ale určitě moc dobré.
Anna byla náročné dítě od narození, ale zase na cestách byla zlatá. Emma je vzorná doma, jí bez problémů a spí celou noc, ale jakmile ji vytáhnete z domova, není k poznání. Nechce spát a řve a řve. Anna lidi milovala, stačilo ji koukat kolem a zabavila se. Emma propadá v nezastavitelný pláč, kdykoliv ji chce někdo laskavě polichotit a je jedno, jestli je to nějaká milá stařenka nebo číšník v restauraci.
Nejraději leze po zemi po pokoji, kde to zná, s Annou jsem naopak v šest ráno vyrážela na procházky, aby se nenudila. Anna chtěla strávit co nejvíce času plaváním v bazénu. Emma zatím, kdykoliv si jdu zaplavat, ječí ze břehu jako pominutá a má pocit, že se utopím. Dvě děti z jedněch rodičů, dva zázraky a dvě kompletně různé povahy. Jsem vděčná, že se to takhle povedlo. A i když je to někdy vyčerpávající a úmorné, se dvěma dětmi je mi na světě líp.
Tak krásné 5. narozeniny Anno!
Tady jsou na závěr dvě scénky s Aničkou z posledních několika týdnů, které by neměly být zapomenuty:
Anna: Mami, kup mi prosím vodu Rajec.
Já: proč?
Anna: No, je přece patentovaná přírodou!
Já: Anni a víš co to je - patentovaná přírodou?
Anička: No, jasně - že je vyrobená ze zvířátek...
Anička kouká na reklamy a najednou se ptá: Mami, co je to sidón?
Já (přemýšlím, kde to vzala?): Sidon, Anni, aha, no, to je takovej pán s vousama... židovskej rabín víš… Ale to bych ti musela vysvětlit, co je židovství…
Anička, nespokojeně: To asi ne, mami, v televizi říkali: Na mou duši, na psí uši, na kočičí sidón…
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hezké léto vám všem!
Tereza
