My, přechytřelé matky internetového věku

Dříve to rodiče měli v jistém ohledu snazší a přitom těžší. Informace o tom, jak prožít těhotenství nebo jak vychovávat, případně léčit děti, se na ně nevalily ze všech stran, ale byly jim dávkovány v předem připravených jasných balíčcích.

http://wwwdelivery.superstock.com/WI/223/1538/PreviewComp/SuperS Matky věděly jen to, co řekl pan doktor nebo paní doktorka, co bylo v rodinné výchově ve škole a co se dozvěděly z několika málo publikací, z televize či rádia, případně od rodičů. Žádné jiné informace matky neměly a nešlo si je snadno ověřit či doplnit. Co jim tedy zbývalo – musely s tím málem vystačit. To z nich - do jisté míry - dělalo vazaly bohů a bohyň v bílých pláštích, kteří s nimi zacházeli podle libosti. Matky minulé doby téměř všechny unifikovaně porodily bez přítomnosti otců, oholené a s klystýrem, málokdy si dovolily protestovat. Lékaři to s nimi měli většinou snadné.

Dnešní matky jsou úplně jiné. Na porod a rodičovství se připravují s tunou dostupných knih a především s pomocí internetu. V různých fórech (nemyslím však ty ušišlané o Petříkově či Leniččině krknutí, které nelze ani číst) si vyměňují rady a zkušenosti a vytvářejí rozsáhlé komunity, které si hned tak něco líbit nenechají. Sestavují žebříčky porodnic a porodní plány, požadují epidurál nebo jej naopak striktně odmítají.

Ovšem nevýhodou je i rozmanitost a značná nekvalifikovanost takových rad. Matky kolikrát vyřadí lékaře zcela ze hry, protože jim kamarádka z diskusního fóra poradí bezvadný lék, co zaručeně u dítěte zabere. Někdy je to úspěšný postup, jindy katastrofa.

Proto se nemůžeme divit, že by si někteří lékaři občas přáli, aby internet byl rozmetán na kusy, příručky shořely a matky i další pacienti jim přestali do všeho mluvit. Proč sakryš chtějí všemu tolik rozumět, proč jim vadí, že nepřečtou mé latinské klikyháky? Co je jim do toho, co si o nich kam píšu? Tolik let studia - prostě to vím! Často pak reagují podrážděně stylem: Á paní si něco přečetla a bude nám do toho krafat, nechcete tu léčit místo mě, madam?

Jenže… když má dítě teplotu i další příznaky a vám se něco nezdá, často dlouho váháte, zda jít k lékaři nebo vyjet na pohotovost, protože už předem tušíte, že tady se zřejmě setkáte právě s přístupem – ach jo, přechytřelá matka nepozná chřipku, a hned za vším vidí meningokoka.

Na druhé straně, kdybychom v sobě potlačily myšlenky na možné komplikace, které nám díky internetu kolují hlavou, a řekly si, je to jen teplota – a ona náhodou nebyla, bude to doktor první v řadě, kdo nám vynadá, že jsme něco zanedbaly a přijely pozdě.

Rozumím lékařům, že je těžké a vysilující rozhodovat a pak dokola vysvětlovat, když na pacienta je málo času a někteří lidé (a zvláště matky, které se perou za své děti) jsou neodbytní a až „přeinformovaní“.

Na druhé straně je však naprosto legitimní přání matek nebýt tupou přikyvovačkou, která si nechá všechno líbit, když nese odpovědnost i za další bytost. A k tomu jim dopomáhej internet.

(doplněno později, dle kodexu v závorce:

P.S. Na místo slova matky si (kromě vět o porodu :)) klidně doplňte slovo otcové nebo pečovatelé, původně jsem v článku měla v každé větě "matky nebo otcové či pečovatelé", ale nedalo se to číst: Rozhodně nechci upírat tátům a dalším osobám zásluhy)