Musím se zastat Romů, o Mikeše tu nejde

Nevím, zda je to jen české specifikum, ale cokoliv se v našem bláťáku stane, je vždy potřeba rozmáznout, překroutit a 1000x všem omlátit o hlavu. Nedávno si to vyzkoušel neopatrný Mirek Topolánek a těžce na to doplatil.

Často se ve stejné situaci ocitají homosexuálové nebo feministky. Vždy někdo pronese nešťastný výrok a hned je celá skupina poslána do klatby. Češi a Češky se tak rádi povrchně plamenně rozhořčují! Slyšeli jste, co ty feministky chtějí? A ti homosexuálové? Neslýchané!!! Nyní se obětí celonárodní šikany stali Rómové. Chtějí nám přece spálit naše literární klasiky! Na facebooku vznikají skupiny za záchranu Mikeše a tak dále. Zase je o důvod navíc Romy nenávidět a pěkně se spojit.

Nevím, zda si umíte představit, jaké to je, být v Česku slušným pracovitým člověkem, který platí daně a vychovává své děti, které chodí do školy a je k tomu náhodou také Rom. Neustále se musí vyrovnávat se stereotypy, předsudky, rasismem a navíc se vymezovat vůči výrokům, které zaznívají jakoby jeho ústy ze všech stran.  Rómové budou dělat tohle, Romové chtějí tamto, Rómové houfně emigrují, kvůli Romům máme víza, kradou atd…  Romští předáci bohužel dělají velké chyby stejně jako mluvčí jiných skupin a stávají se snadným terčem. Člověk, aby každý den vydával tiskové prohlášení, že on je sice také Rom, ale tohle si rozhodně nemyslí.

Co se týče konkrétního výroku romského aktivisty Václava Miky o Mikešovi, podívejme se na problém z blízka. Přestaňme bezmyšlenkovitě ječet a zamysleme se, jestli na tom, že je v nás latentní rasismus pěstován již od plenek, náhodou přece jen něco není.

Je samozřejmě naprostá hloupost mazat věty z klasiků a zakazovat Mikeše. Na druhé straně je ale pravda, že to, jakým způsobem se děti učí a jaká fakta považují za daná, velmi utváří jejich představy o světě. Stejně tak podobné stereotypy vytvářejí filmy. Líbilo by se například Čechům a Češkám, kdyby byli ve většině hollywoodských trháků vrahy, zloději a vyvrhely stále a opakovaně jen lidé z Česka? Inspiraci by si filmaři klidně také mohli vzít ze „skutečnosti“, jen si vzpomeňte na ponižující cedule v zahraničí s popisem: Češi nekraďte...

Staré texty a literární díla už nezměníme a mazat nebo zakazovat je nemá smysl, ovšem přemýšlet o nich, upozornit děti na stereotypy a nevytvářet zbytečně nové, to je to nejmenší, co udělat můžeme.