Mlčení

mlčím tam, kde mluvit bych měla

a mluvím tam, kde žádá se ticho

chci tolik, ale nemůžu zvonit

jsem už tak dlouho oknem vyhozená

o chodník čelist stále ještě klepe

bojím se stínů

a nejvíc další jizvy

vždyť na kůži už skoro nemám místo!

já vím moc dobře…hořce slzy voní

dusím se jimi každou druhou noc

děláš teď tolik, vím to, cítím

jak ale věřit… po tom všem

co když jen chystáš pasti

kladeš oka

až uklouznu

zas mě hodíš lvům

nemám už sil na další prohru

bojím se blízka, i když bez něj nechci žít

tak buď mi znovu přítelem

piš na to plátno, co jsme rozepsali

a já pak možná najdu všechna slova,

co ti patří

propustím konečně je ze rtů ven

a ztichnu na veřejném trhu

kde přebíráš se stébly často nikam nevedoucích šipek

vím, chci pořád víc a chci tak moc

myslíš, že ničím, klamu, týrám, hraju

správně není ani jedno z toho...

jen posté volám o pomoc

a smutně čekám na Bajaju