Matky a otcové neflákat a honem do práce! Reforma vás zasype zlatem

Reforma veřejných financí v jakéms takéms provedení prošla parlamentem. Sláva jí. Alespoň jeden půlkrok ven ze socialistické postparoubkovské louže, kde jsou zcela zbytečně dotovány pastelky a mobily pro nejchudší a zdravotnictví se točí v začarovaném kruhu nedostatku peněz a průměrné nic moc péče zdarma. Kdy nemocnice vypadají děsivě, tamější jídlo je nepoživatelné, ale zdarma a lékaři zápasí s nedostatkem kvalitního vybavení. Sem s penězi. I když po třicetikorunách. K velkým změnám dochází mimojiné i v oblasti sociálních dávek, porodného i rodičovského příspěvku a právě tady se obávám komplikací.

http://www.5staraffiliateprograms.com/workingmoms.jpg

Záměr byl jistě chvályhodný – tedy motivovat matky (otce) na mateřské (rodičovské) k brzkému návratu do práce a přitom jim pro začátek zajistit slušný příjem. Nový systém předpokládá, že si matky (otcové) předem vyberou, zda budou doma s dítětem (narozeným po 1.1. 2008) dva, tři nebo čtyři roky. A podle toho se bude pohybovat jejich příjem.

Ti, co řeknou, že odejdou z práce na roky dva, budou dostávat 11 400 korun měsíčně (celkem tedy 273 600 Kč), pro ty, kteří budou doma roky tři, má stát připraveno měsíčně: 7600 Kč (celkem rovněž 273 600 Kč) a těm, kteří zůstanou s dítětem čtyři roky, bude náležet jen 3800 Kč měsíčně.

Na papíře to vypadá krásně. Mohlo by to motivačně fungovat. Ale život se dá jen těžko projektovat. Lze to s trochou nadsázky přirovnat k tomu, kdyby si člověk musel vybrat povolání už v první třídě. Víte, kolik by bylo řidičů a řidiček mašinek, popelářů hasičů a zvěrolékařek?

Ten, kdo odchází na mateřskou (rodičovskou) má většinou určitou (ale velmi velmi laickou) představu o tom, jak bude jeho život dál vypadat a často vede silácké řeči o tom, jak brzo se vrátí do práce na plný úvazek. Ale realita bývá jiná. Protože nikdo netuší, jaké dítě se mu narodí, jak na to bude stačit, jestli bude bezproblémové nebo často nemocné. Netuší, jestli jeho syn nebo dcera zrovna ve dvou letech nedostane astma nebo nějakou jinou vleklou nemoc. A tady je právě kámen úrazu. Pokud totiž řeknete, že budete doma 2 roky a pak bude nutné zůstat doma déle, nedostanete už nic, protože všechny peníze už vám byly vyplaceny. Takže, kdo rád hraje na jistotu a nechce se octnout bez peněz, bude nejspíš stejně raději volit 3 roky, s tím, že se uvidí. Takže k žádné větší změně nedojde.

Úskalí je i v tom, že mnohé matky a otcové by se velice rádi vrátili do práce, co nejdřív, ale zaměstnání, které dělali před tím, se s opatrováním malého dítěte dá velmi těžko skloubit, protože by své dítě skoro neviděli. A navíc zaměstnavatel často hledá kličky, jak se především matek s dětmi zbavit nebo je přesunout na méně náročnou pozici, než měly před porodem (jsou to přece často problémové zaměstnankyně – jejich děti jsou často nemocné a ony nechtějí brát víkendy a služby o svátcích, nelíbí se jim výjezdní zasedání a příliš spěchají domů, aby vařily nebo někoho od někud vyzvedly.) Výsledkem jsou různé půlúvazky a méně kvalifikované jednodušší práce, za něž je peněz vždycky méně.

Navíc u nás naprosto chybí systém péče o děti. Například ve Francii i v USA je naprosto běžné, že se matky vracejí do práce po třech měsících po porodu i dřív, protože mají kam se obrátit a najít si legálně dobrou chůvu, kterou si mohou z platu dovolit. U nás sice již také fungují agentury na hlídání dětí, ale (jak jsem se sama přesvědčila) je opravdu těžké najít někoho, komu byste s klidným svědomím svěřili dítě. Zadáte požadavek, že byste chtěli starší paní se zkušenostmi, nekuřačku, a domů vám přijde vyplašená nikotinem prolezlá studentka, které se dítě bojíte dát do rukou. Navíc vám každodenní hlídání sežere většinu platu. Takže do práce můžete chodit leda pro zábavu.

Dobré chůvy jsou v Česku většinou na doporučení, platí se jim na ruku a s agenturou nemají nic společného. Jejich hledání zabere spoustu času a nervů. Proto se příliš matek do práce zrovna nežene. Ani později to není a nebude lepší, když už teď nejsou místa ve školkách a dětí přibývá.

Takže než bude někdo zase volat, že se ty matky (otcové peskováni nebývají) doma flákají roky, měl by se zamyslet nad tím, jakou mají alternativu.