Mařenka vejtaha

Pohádka o jedné holčičce, která se jmenovala Mařenka. Mařenka byla od narození moc moc krásná. Rodiče si nad kolébkou šeptali: „To je ale opravdu kráááásnéé miminko!“

Ilustrace: Radek Mikuláš

Když Maruška povyrostla, měla jemnou pleť, tmavé husté kudrnaté vlasy a hnědé hluboké oči. Její krása zářila už na dálku, lidé se otáčeli a šeptali si o ní. Není divu, že Mařenka, když každý den slyšela, jak je hezká, začala být trochu nafoukaná. Nejdřív jen trochu.

Chtěla nosit celý den jen krásné princeznovské šaty, a vyleštěné botky, nic jiného by se k ní přece nehodilo. „Jsem tak krásná, musím mít krásné oblečení,“ říkala všem. A nikdo jí neodporoval.

Pak se přestala pomalu bavit s některými kamarády, protože pro ni nebyli dost dobří. Neměli prý tak hezké šaty a hračky jako ona a zkrátka pro ni byli na kamarádění moc oškliví. „Přece se já, taková krasavice, nebudu bavit s obyčejnými unudlenými dětmi. Vždyť by mě ještě ušpinily,“ myslela si pyšně.

Jak běžel čas, byla Mařenka stále nafoukanější a víc a víc se vytahovala. Čím byla nafoukanější, tím byla nesnesitelnější a opuštěnější. Už jí zbývala jenom jedna kamarádka, Lucka.

Lucka, byla také moc hezká holka, ale nikdy se na nikoho nepovyšovala a kamarádila se se všemi. Jednoho dne se ale Mařenka začala vytahovat už i na Lucku:

„Poslouchej, Lucko, já jsem mnohem hezčí, než ty. Mám mnohem hezčí šaty, krásnější pleť a vlasy, lepší hračky, víš?“ Lucka se zamračila a řekla: „Už toho mám dost! Vždyť to se nedá poslouchat. Ty se pořád jen vytahuješ, už si ani nemůžeme spolu normálně hrát. Copak nevíš, že je jedno, jak člověk vypadá, jaké má šaty nebo hračky, ale že důležité je, jestli je uvnitř hodný nebo zlý?“

Mařenka se zamračila: „Hodný nebo zlý, co to plácáš, s nějakými ošklivci já se kamarádit nebudu a s tebou taky ne, jsi pro mě vlastně nehezká!“ Jak to Mařenka vyslovila, rozletělo se okno a do pokoje vletěl malý červený skřítek.

„Jsem tu, abych ti pomohl,“ pravil, zamračil se na Mařenku a dříve, než mohla cokoliv říct, vyslovil tajemnou kletbu: „nafoukárum, vejtáhárum, až nahórum.“ A zmizel.

Mařenka se zasmála. Co jí má nějaký prťavý skřet, co vykládat. Ona přece žádnou pomoc nepotřebuje.

Oblékla si krásné šaty, krásné boty a vyšla ven. Stala se ale podivná věc. Když se chtěla na hřišti pochválit, jaká je krásná, zdálo se jí, že se maličko vytáhla. Za chvíli, když řekla, že má nejhezčí hračky ze všech, byla zas o kousek vytáhlejší. A tak to bylo pokaždé, když chtěla říct něco pochvalného o sobě. Byla už tak nafoukaná, že neuměla přestat. Za chvíli byla tak vysoká, že měla hlavu nad stromy, domy a pak až v mracích. Tam se dál a dál vytahovala na ptáky, kteří létali kolem ní.

A tak rostla a rostla, až byla kousek od slunce. Kolem letící volavka jí varovala: „Holko, jestli se nepřestaneš vytahovat, spálíš se o slunce!“ Ale Mařenka se na ní obořila: „Co to meleš šerednej ptáku, jak se vůbec opovažuješ se mnou mluvit.“ To byla poslední věta, co řekla. Její tělo se vytáhlo ještě kousek výš a od slunce jí chytly vlasy. Za chvíli byla úplně plešatá. Slunce se rozesmálo a na mraku se objevil malý červený skřet: „Tak plešoune a teď nám tu něco vykládej o kráse!“ řekl poťouchle.

Mařenka se dotkla plešaté hlavy a oči se jí rozšířily úlekem. Už nebyla krásná… Když jí ta myšlenka vyšla z úst a po tvářích se jí kutálely slzy, začala se pomalu smršťovat. Za chvíli stála na trávě, zase jako malá holčička. Jenže plešatá.

Přikrčila se a čekala, že se jí děti začnou smát. Ale nikdo se nesmál. Naopak, Lucka ji pohladila a vzala za ruku a šly se spolu pohoupat na houpačku.  „Neboj, vlasy ti časem zase dorostou,“ utěšovala Mařenku. Mařenka se rozhlédla kolem a poprvé se pořádně zastyděla, že byla na děti tak ošklivá. Teď jim byla vděčná, že si s ní hrají a nesmějí se její pleši.

Časem jí spálené vlasy skutečně dorostly a byla zase krásná. Nikdy už se ale na nikoho nevytahovala.

Pohádka je z připravované knížky, která vyjde letos na podzim: Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné příběhy

Ilustrace: Radek Mikuláš

další ukázky:

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/151417/O-Eme-a-drevenem-vlacku.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/144248/Jak-Zlobilek-vyhnal-Fnukalka-Frfnalka-a-Hadalka.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/137784/O-princezne-ktera-se-mohla-vysvobodit-jen-sama.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/129125/Jak-si-Zlobilek-nechtel-strihat-nehty.html