Mandle v misce - Tonsilektomie mýma očima a hlavně krkem

Plesk. Tak a jsou venku. Konečně. Velké, prohnilé  a prorostlé skrz naskrz něčím, čemu se v lékařské terminologii říká čepy.  Už vás bylo dost, mrchy zhnisaný. Já naštěstí žádné plesk neslyším, protože jsem v narkóze. Spím a zatím je mi dobře. Ale už tuším, co přijde. Měla jsem „tu čest“ loni asistovat jako doprovod u adenotomie a oboustranné tonsilektomie mojí tehdy čtyřleté dcery a v prosinci si krční mandle nechal vzít i můj muž. Takže mi nikdo nemusí nic vykládat a mazat med kolem pusy. Žádná sranda teď chvíli nebude. Ale kvůli srandě tady nejsme, že jo... Spíš se tak nějak podělit o zážitky.

Právě jsem tátovi během spánku provedl tonsilektomiicartoon stock

A kdybyste měli pocit, že někdy mluvím trochu jako doktor, tak to jen proto, že jsem v posledních letech nedobrovolně příliš mnoho času strávila v jejich blízkosti. Ale když jsou  3x2 mrchy pryč, tak doufám, že doktora teď co nejdýl uvidíme jenom v nějakym televizním seriálu. Nic proti vám kluci a holky, ale bylo vás už dost. Ale na bowling nebo večeři klidně jít můžem, to zase jó. Aspoň probereme jiný pacoše.

Tak snad už přerušíme koloběh angín, pendeponových injekcí a píchaných penicilínů, které nás libovolně kosí už zhruba 8 let, jak zfetovaná smrtka na rotopedu. A ani všechny hojně využité alternativní metody, imunologické stimulace, gamaglobuliny, autovakcíny, luivacy a bronchovaxomy, homeopatika, celostní medicína neodvrátí fakt, že mandle jsou totálně prožrané a streptokok v nich bydlí natrvalo a je potřeba nakopat mu konečně zadek pořádně a vystěhovat ho do popelnice. Měla jsem to udělat dávno! Jenže když vám svitne ďáblova naděje, že se téhle lahodné operaci možná nějakým imunologickým zázrakem vyhnete, skočíte po ní určitě taky – jako naivně já. A teď je tak módní říkat, že mandle jsou důležitá brána do organismu, bez níž vám všechny hnusy půjdou přímo na průdušky a plíce. No jo, jenže moje brána byla už roky shnilá a na průdušky to házela rovnou taky. Takže pryč s ní.

Děti se hojí opravdu rychle a dobře. Anna už třetí den jedla piškoty. Když si představím, že bych dneska spolkla piškot... Piškot nebo střepy, to je jedno. I čaj a vodová bramborová kaše mají dočasný efekt ohnivého struhadla. A žadný v českém zdravotnictví dostupný painkiller nezabíjí tuhle bolest tak, jak by bylo potřeba. Jenom trapně tlumí asi tak jako když si na otevřenou krvácející zlomeninu přiložíte chladivé lístky máty. Směju se. Morfium sem! Ale s tím jsou tady moc moc opatrný, přesto, že se dobře ví, že spolehlivě pomáhá a navyk vzniká jen u opravdu malé skupiny lidí s dispozicí. Pacient ať si raději vezme paralen. A když je moc hodný, tak algifen. Ale s mírou, že jo, a trošku ať žebrá u sester… Nejsme tu přece žádní feťáci, ne?

Tak tolik na úvod. V dalším pokračování, pokud se mi bude chtít a vy to budete chtít číst, vám řeknu, jak to probíhá dál. Loučím se a jdu žebrat o nějaký léky, dobře vím, že by to šlo líp. Dneska je den 3. Odvahu!

P.S. Ještě k morfiu. Já sama jsem morfium nikdy neužívala. Nicméně z literatury i od kamarádů lékařů vím, že při krátkodobém správném využití spolehlivě tlumí bolest a nevím, proč s tím v Česku dělají takové divadlo. Jakmile vyslovíte slovo morfium, celý personál (a je jedno, zda je to Motol, Vinohradská nebo Karlák či jiná nemocnice) ztuhne a divně se na vás dívá. Ajajaj! Zakázané slovo! Je to feťák!  Ano, já vím, morfium patří mezi opiáty, může působit i halucinace a při opakovaném používání je návykové. A hlavně! je s ním v nemocnici spousta papírování navíc, když se má podat. A práce navíc není vítána.

Ale jsou i normální země, kde se běžně používá, například ve Francii, kde 2 mně blízcí přátelé skončili nezávisle na sobě v různých časových úsecích v nemocnici na pohotovosti - s kolikou ledvin - dostali oba morfium a úleva byla okamžitá. Ti samí lidé měli bohužel ledvinovou koliku znovu v Česku a když prosili o tentýž lék, sestry se osypaly odporem a nechaly je trpět, na slaboučkem algifenu. A kdo ví, jak bolí ledvinová kolika, chápe o čem mluvím.

Co to s námi je? Na co jsou ty pitomé škály bolesti, když odpovědí je paralen a pokrčení rameny - hm, to má te teda blbý, holt to bolí...

Další díly zde: http://boehmova.blog.idnes.cz/c/253832/Mandle-v-misce-dil-druhy-Ledovani.html

http://boehmova.blog.idnes.cz/c/254840/Mandle-v-misce-treti-cast-Velke-fuj.html