Řekněte mi, jak mám své starší dceři – poté, co jsme se spolu dívaly na několik dílů seriálu Vyprávěj – vysvětlit, že k moci míří opět komunisté a jim velmi podobná levice. Tedy ti, komunisté, které viděla zavírat a týrat či pronásledovat lidi jen za jejich názory. Ti, kteří nepohodlné vyháněli, posílali do pracovních táborů nebo přímo zabíjeli. Odvážné pošlapávali, mučili. Schopné a šikovné donutili k emigraci.
Ti samí komunisté, kteří hlídali hranice a zakazovali cestovat. Nutili nás (tedy naše rodiče a prarodiče) ohýbat hřbety, žít v šedi, šuškat si a být sraby, kteří se bojí a raději jdou s davem a červenou knížkou, protože… chceme přežít a klídek, smrádek znamená bezpečí. Naučili nás přetvářce, průměrnosti a neúctě k hrdinům a schopným aneb ten blbeček šprťounská se nějak moc snaží, debil jeden, pryč s ním... (Namísto zrušení slova „šprt“ a zavedení spíše nějakých slov obdivu k hnacímu motoru k něčemu lepšímu, co by nás samotné mělo nakopnout a popohnat).
Jak mám dceři vysvětlit, že lidé zapomněli, že komunisté neumějí hospodařit a žádné zázraky z dnešní „krize“ v rukávu nemají. Ekonomiku už jednou přivedli zcela na dno, v obchodech nebylo žádné ovoce, na všechno „luxusní“ zboží, auta, banány, vložky se stály fronty a to někdy i ve spacácích a přes noc.
Moje dcera to chápe a znovu to nechce. A to je jí sedm let. Jak je možné, že to nechápe téměř 50 procent dospělých voličů?
Jak jí mám vysvětlit, že žije v zemi, kde je polovina lidí nepoučitelná a dobrovolně volí plané utopické sliby o blahobytu bez práce, které už všude na světě tisíckrát selhaly, namísto sice náročnějšího a ne vždy stoprocentně a rychle úspěšného – ale aspoň svobodného – konkurenčního prostředí bez nesmyslného přerozdělování a rozmáchlé moci státu?
Navíc reprezentované stranou, která se od minulosti ani nedistancovala, její třešničky jsou pořád shnilé až na pecku, červi lezou ze všech děr a její protagonisté klidně v televizi bez uzardění pronášejí slova "demokracie“, "diskuse", "pravda", "polemika", "boj s korupcí" nebo "odlišné názory“. Vždycky mám pocit, že by se při každém z těchto slov padajících z pusy komunisty mělo rozsvítit na obrazovce červené světlo s nějakým super protivným zvukem třeba tím "TUDUDUDU" z pořadu Riskuj, abychom nezapomínali...
Jak jí mám říct, že dokonce i lidé, které sama zná, možná hodí do volební urny komunisty a klidně ohrožují její život i budoucnost a je jim to uplně jedno?
Má milá dcero, nechápu to stejně jako ty. A velmi mě to trápí. Víš, byla tu taková iniciativa „Vyměňte politiky“. To ale bohužel nestačí. Tady u nás v Česku bychom potřebovali mnohem víc. Potřebujeme vyměnit lidi…
Měli by letos volby vynechat a v době jejich konání zajet do Číny, Severní Koreje, na Kubu a třeba i na Sibiř a chvilku tam pobýt… Zajít si tam třeba k doktorovi, zkusit za místní plat sehnat něco k jídlu, získat byt, zkusit s místním kamarádem kamkoliv vycestovat… A kdyby se jim v těch zemích zaslíbených líbilo, mohli by tam i zůstat. No fakt...
Je to smutné. Máme tak krásnou zemi, tolik hrdinů v minulosti a pořád tolik pitomých lidí. Proč?
Venku je děsná zima, dnes ráno mi došlo proč, Mráz totiž, jak známo, přichází z Kremlu… A bojím se, že už sem kráčí mílovými kroky, protože ho sami voláme (a to je na tom to nejhorší).
